ŠAVŠ Studie 2020

Jako je tomu u všech práv duševního vlastnictví i zde je nutné mít na paměti zásadu teritoriality. Univerzální systém ochrany průmyslových vzorů nám zatím nabízen není a bez masivní harmonizace, která zatím není na obzoru, ani nebude. V případě průmyslových vzorů je zpravidla nutná registrace, kdy se vznik výlučného práva design užívat opírá o zápis průmyslového vzoru do veřejného rejstříku. Pokud je tedy naším cílem získání ochrany průmyslového vzoru ve více zemích, často se nevyhneme časově i finančně nákladné situaci, podání více přihlášek k zápisu. Slovo často je zde užito zá- měrně, jelikož v současné době již existuje možnost získání zápisu průmyslového vzoru s účinky pro více zemí na základě jedné přihlášky. Zájemcům o získání ochrany průmyslového vzoru se tedy nabízí tři i vzájemně prostupné cesty. První z nich bude tzv. cesta národní, kdy je nezbytné skutečně pro každou zemi, v níž usilujeme o zápis průmyslového vzoru podat jednotlivě příslušné přihlášky. Administrativně jednodušší ovšem někdy také finančně náročnější je poté tzv. cesta regionální, kam spadá příkladně řízení před Úřadem Evropské unie pro duševní vlastnictví. 86 V případě, kdy svůj design plánujeme komerčně užívat na větším trhu, je tento model značným usnadněním, jelikož v případě Evropské unie bychom se museli rozhodovat mezi podáním 28 dílčích národních přihlášek a podáním jedné, kterou do- cílíme v důsledku stejného výsledku. Poslední možností je také tzv. cesta mezinárodní prostřednictvím Světové organizace duševního vlastnictví na základě Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů, skrze kterou můžeme dospět k ochraně v až 90 zemích. 6.3 Design jakožto autorské dílo O tom, že i průmyslový design může a nezřídka je formou umění, není třeba dlou- ze polemizovat, vždyť i sám stejnojmenný studijní obor je zpravidla vyučován na ryze uměleckých školách a lze jej považovat za průmyslově užité sochařství. Pokud tedy při- jmeme premisu, že je design uměním, nemůžeme opomenout ochranu autorskoprávní. V úvodu byla zmíněna důležitost nezaměňování pojmu autorského práva a copy- right. Byť se obojí věnuje témuž výsledku, každý z těchto režimů poskytuje výlučná prá- va za odlišných podmínek a každý z těchto systémů nacházíme na jiném území a nikdy společně. Autorské právo vycházející z původní francouzské předlohy droit d’auteur a se kterým se setkáváme napříč právními systémy evropské kontinentální právní tradice, nestaví na první místo ochranu investice, byť toliko duševní, ale osobnosti samotné. Zatímco copyright 87 čerpá z právní tradice anglo-americké (tzv. common-law systémy) a klade důraz právě na ekonomickou, majetkovou podstatu práv a osobnostní rovinu buď upozaďuje či zcela přehlíží. 88 Tímto se copyright nápadně přibližuje spíše evropské- mu přístupu k právům průmyslového vlastnictví a dostává se tak oproti evropským prá- vem předpokládaného souběhu ochrany průmyslově- a autorskoprávní, spíše do pozice 86 Pozn. dále také u afrických organizací ARIPO a OAPI, či arabských zemí prostřednictvím GCC. 87 Podrobněji viz MACHŮ, Matěj a Eva ADLEROVÁ. Ochrana duševního vlastnictví ve státech anglo- americké a smíšené právní tradice . Praha: Metropolitan University Prague Press, 2018. 88 Viz VON LEVINSKI, SILKE. International copyright and policy , Oxford: Oxford University Press. 2008, s. 33-63.

155