ŠAVŠ Studie 2021 (5)

6.4 Faktory podmiňující a podporující automatické řízení automobilu Činnost lidského operátora je téměř ve všech současných výrobních a nejen vý- robních systémech nahrazena automatickým zařízením. Chtělo by se říci, že manuální řízení, až na drobné výjimky, patří minulosti. V dopravě je však situace zcela jiná. Jako částečná náhrada lidského operátora se v letecké, lodní a částečně i v kolejové dopravě dnes používají různá provedení autopi- lotů. Jiná situace je v silniční dopravě, kde bylo donedávna úplně vše řízeno manuálně – lidským operátorem – řidičem. Dle NATIONAL TRANSPORTATION SAFETY BOARD (2018) se ve světovém měřítku na řízení motorových vozidel odhadem vy- naloží pracovní doba řádově 10 7 člověkoroků každý rok. Lze tak tvrdit, že s výjimkou základních činností, jako je chůze, jídlo apod., je tedy řízení silničních motorových vozidel asi nejrozšířenější lidskou činností, přičemž většina řidičovy aktivity při řízení je založena na nepříliš náročném udržování přímého směru. Zjednodušený myšlenkový model řízení automobilu by mohl pracovat s předpokladem (Pagarkar, 2017), že řidič jako řídicí systém s dynamickými atributy musí provádět korekci směru a modifikovat polohu automobilu v dopravním pruhu přibližně jedenkrát za sekundu. A přestal-li by takto modifikovat polohu automobilu v dopravním pruhu prostřednictvím volantu na- příklad při rychlosti 100 km/h, automobil by se přibližně za dvě sekundy vychýlil ze svého dopravního pruhu. Na první pohled to vypadá, že sledování směru komunikace a následné korigová- ní pozice automobilu v dopravním pruhu není příliš náročná funkce a v současné době již existují systémy, které dokáží tu funkci automatizovat (Khan, 2019). Uvědomíme-li si množství automobilů a řidičů, tak každá taková to automatizace může přinést enorm- ní úspory práce. Ještě před nějakou dobou nebylo možné takovou automatizaci realizo- vat, protože k tomu neexistovaly vhodné technické prostředky. V soudobé době již je nabídka automatizačních stavebních prvků dostatek – jak v oblasti senzorických prvků, tak i prostředků výpočetní techniky i akčních členů – vývoji řídicích systémů a jejich komponent pro automatizaci činností řidiče tak nic z technického hlediska nebrání (Sawant, 2012). Vývoj inteligentního automobilu směřuje k automobilu (Dheerthi, 2017, Gabrhel, 2018, Girma, 2012), u kterého činnosti, které vykonává řidič a které jsou pokládány za projev jeho inteligence (jako je rozpoznávání dopravních značek, navigace, ale i rozho- dování v některých dopravních situacích atd.), postupně přejímají různá automatická zařízení. Jsou to zejména ta, která jsou zahrnuta pod pojmem asistenční systémy. Těmto V současné době při automatizaci řízení automobilu pozorujeme dva hlavní smě- ry (Dimil, 2015), jedná se o tzv. asistenční systémy a automatickou dálnici, které jsou sice odlišné, ale vzájemně se doplňují a ovlivňují, protože rozvoj v jednom směru auto- maticky značí progres i ve druhém směru. Princip a pojetí automatické dálnice se zaměřuje na úplnou automatizaci funkce řidiče (Obr. 6.2): řidič při překročení hranice automatizovaného úseku komunikace systémům bude pozornost věnována dále. 6.4.1 Automatizace řízení automobilu

222