ŠAVŠ Studie 2021 (5)

Podle Yoshidy (2004) asistenční systémy zvyšují bezpečnost jízdy tím, že po- máhají redukovat pracovní vytížení a únavu řidiče, což mu umožňuje zachovávat jeho schopnost řídit automobil na náležité úrovni. Tohoto žádoucího účinku docilují tím, že v první řadě pomáhají řidiči při získávání údaje z relevantního okolí a umožňují mu tak kvalitnější vnímání dopravní situace. Do této skupiny patří například asistenční systé- my pro jízdu za snížené viditelnosti (infračervená kamera), které prodlužují a nastavují řidičovy smysly. Další úrovní je skupina asistenčních systémů, které jsou pokročilejší a zvyšují podporu při rozhodování ve formě výstražných signálů (např. indikace překáž- ky před vozidlem na mezi brzdné vzdálenosti, upozorňují na dopravní značky a jinou signalizaci). Nejvyšší úrovní jsou asistenční systémy, které automaticky vykonají náležitý řídící zásah (protikolizní systémy – brzdění a aktivace mechanismů minimalizují ná- sledky kolize) tzn. přebírají řízení automobilu v případě, že řidič nemůže zabránit kolizi (Duy, 2016) (jak je zřejmé z obr. 6.3). Obr. 6.3: Interakce asistenčních systémů se systémem řidič-vozidlo

Zdroj: Vysoký, 2005

6.4.2 Asistenční systémy v automobilech Vývoj a implementace úplného systému řízení automobilu ve smyslu autonom- ního automobilu je možný pouze přes dekompozici celého komplexního systému řízení na dílčí samostatné úlohy řízení, které jsou dobře popsané a které pak plní funkci asistenč- ního systému jako je např. udržování směru (podélné řízení), udržování polohy v doprav- ním pruhu (příčné řízení), řízení rychlosti a zrychlení, varování před překážkami, navigace atd. Tyto dílčí asistenční systémy podporují řidiče při řešení těchto jednotlivých úloh, popř. přebírají řízení automobilu a zastupují řidiče. Z hlediska bezpečnosti není mož- né se orientovat pouze na monitoring vlivů z okolí automobilu, ale provádět i důsledný monitoring vnitřních systémů a funkcí automobilu včetně samotného řidiče (Darshana,

224