SLP 05 (2013)

Zaměřuje se na vybrané teoretické a praktické otázky mezinárodněprávní ochrany lidských práv, které odrážejí jak aktuální problémy, tak vědecký zájem jednotlivých autorů.

STUDI E Z L IDSKÝCH PRÁV Č. 5 STUDI ES IN HUMAN RIGHTS VOL . 5

MEZINÁRODNĚPRÁVNÍ ASPEKTY OCHRANY LIDSKÝCH PRÁV

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Praha 2013

Vědecký redaktor: prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc.

Recenzent: prof. JUDr. Mahulena Hofmann, CSc. (Université de Luxembourg)

Autoři:

JUDr. Martin Faix, Ph.D., MJI. Mgr. Eliška Flídrová JUDr. Miluše Kindlová, M.Jur., Ph.D.

JUDr. Pavel Ondřejek, Ph.D. JUDr. Helena Peterková, Ph.D. JUDr. Alla Tymofeyeva, Ph.D.

Tato publikace byla vydána s podporou grantu Univerzity Karlovy v Praze – UNCE „Výzkumné centrum pro lidská práva“, projekt č. 204006.

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Mezinárodněprávní aspekty ochrany lidských práv / [autoři Martin Faix … et al.]. – Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2013. – 98 s. – (Studie z lidských práv ; č. 5 = Studies in human rights ; vol. 5) Vydáno v nakl. Eva Rozkotová ISBN 978-80-87146-97-2 (Univerzita Karlova. Právnická fakulta)

342.7 * 341.231.14 * 341 – lidská práva – ochrana lidských práv – mezinárodní právo – kolektivní monografie

341 – Mezinárodní právo [16]

© Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2013

Vydala Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, ediční středisko v nakladatelství Eva Rozkotová, Na Ptačí skále 547, 266 01 Beroun

ISBN 978-80-87146-97-2

OBSAH

Předmluva Pavel Šturma

5 Lidská práva jako významný zdroj legitimity současného mezinárodního práva Pavel Ondřejek 7 Aplikácia ľudských práv vo vojenských operáciách Európskej únie Martin Faix 23 Pojem „tvrdého jádra“ trestního práva v judikatuře ESLP a soudů EU a jeho vztah k vybraným oblastem správního trestání Miluše Kindlová 45 Úmluva o lidských právech a biomedicíně – východisko pro národní úpravu práv pacienta? Helena Peterková 61 Práva žen migrantek a jejich mezinárodněprávní ochrana Eliška Flídrová 69 Omezení práva na svobodu projevu na základě článku 17 Evropské úmluvy o lidských právech Alla Tymofeyeva 79 Seznam použitých zdrojů 89

3

PŘEDMLUVA Mezinárodněprávní ochrana lidských práv nebo také mezinárodní právo lidských práv dnes představuje významnou oblast mezinárodního práva. A to i přes to, že jde o spíše mladší odvětví. Na rozdíl od vnitrostátního práva (zejm. ústavního) se do pozi tivního mezinárodního práva dostaly ucelené katalogy lidských práv a svobod až poz ději. Moderní mezinárodněprávní ochrana lidských práv začíná až na konci 2. světové války jako reakce mezinárodního společenství na nebývalý rozsah a hloubku zločinů fašistických mocností, zejména hitlerovského Německa, které provádělo masové vraž dění nejen politických odpůrců, ale též celých rasových či etnických skupin. Od zařa zení podpory lidských práv jako jednoho z hlavních cílů do Charty OSN (čl. 1) a přije tí Všeobecné deklarace lidských práv (1948) došlo k obrovskému rozvoji mezinárodně právní úpravy a judikatury na univerzální i regionální úrovni. Tento rozmach se ovšem týká nejen hmotněprávních pravidel, ale též procesních pra videl, kontrolních mechanismů. Platí ostatně obecně, že efektivita mezinárodní úpra vy ochrany lidských práv závisí především na kvalitě kontrolního mechanismu. Jinak řečeno, „systém ochrany lidských práv je věrohodný jen tehdy, nabízí-li jednotlivcům k obraně jejich práv účinné záruky; uznané nebo vyhlášené práva a svobody, které nejsou garantovány, mají pouze teoretický význam.“ 1 V současné době lze hovořit o proliferaci mezinárodních mechanismů ochrany lidských práv. 2 Tato monografická publikace nemá za cíl podávat obecný přehled mezinárodních mechanismů, ale zaměřuje se na vybrané teoretické a praktické otázky mezinárodně právní ochrany lidských práv, které odrážejí jak aktuální problémy, tak vědecký zájem jednotlivých autorů. Vstupní kapitola z pera dr. Ondřejka správně vyzdvihuje proměnu mezinárodní ho práva a jeho základních konceptů (včetně suverenity státu), a to z pohledu teorie konstitucionalizace mezinárodního práva. Lidská práva už nejsou jen jedním z mnoha odvětví mezinárodního práva, ale představují významný zdroj legitimity současného mezinárodního práva. Důkazem této zásadní role lidských práv je to, že již neuplatňují pouze v klasickém vztahu státu a jednotlivce jakožto povinného a oprávněného sub jektu. Spolu s tím, jak se rozšiřuje význam a subjektivita (kompetence) mezinárodních organizací, nabývá na významu také dodržování lidských práv z jejich strany. To dobře ilustruje dr. Faix ve svém příspěvku o aplikaci lidských práv ve vojenských operacích Evropské unie. Další kapitoly se týkají některých konkrétnějších problémů lidských práv, které mají přímý dopad na vnitrostátní aplikační praxi. To se týká především zásadního významu judikatury Evropského soudu pro lidská práva. V příspěvku dr. Kindlové jde o prak ticky velmi aktuální problém pojmu „tvrdého jádra“ trestního práva v judikatuře ESLP 1 SUDRE, F., Mezinárodní a evropské právo lidských práv, překlad 2. franc. vydání, Brno: MU, 1997, s. 14. 2 K jejich stručnému přehledu srov. ŠTURMA, P., Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv. 3. vydání, Praha: C.H. Beck, 2010.

5

(a také soudů EU) ve vztahu k vybraným oblastem správního trestání. Jde o rozsah, ve kterém se uplatňují silnější garance spravedlivého procesu pro případy trestního obvinění také na stále významnější postih správních deliktů. Dr. Tymofeyva pak záslužně zpracovala důležitý, ale dosud málo zkoumaný problém možného omezení práva na svobodu projevu na základě článku 17 Evropské úmluvy o lidských právech. Poslední dva příspěvky se vztahují nikoli k obecné, ale speciální ochraně lidských práv, tedy práv osob ve zvláštní situaci, které kvůli znevýhodněnému či více zranitel nému postavení potřebují zvýšenou ochranu. Dr. Peterková analyzovala vliv Úmluvy Rady Evropy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s apli kací biologie a medicíny (1997) na českou úpravu práv pacienta. Mgr. Flídrová potom zaměřila na ochranu práv žen migrantek, kde se projevuje efekt tzv. dvojího znevýhod nění, což vyžaduje zvláštní ochranu. Celkově se dostávají čtenářům v této publikaci průběžné výsledky bádání mladých spolupracovníků Výzkumného centra pro lidská práva PF UK v Praze, dosažené v rám ci projektu UNCE 204006. Věřím, že případné připomínky budou pro autory užiteč né pro další výzkum v dané oblasti.

prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc. koordinátor Výzkumné centrum pro lidská práva

6

LIDSKÁ PRÁVA JAKO VÝZNAMNÝ ZDROJ LEGITIMITY SOUČASNÉHO MEZINÁRODNÍHO PRÁVA

Pavel Ondřejek*

Summary

Human Rights as an Important Legitimizing Source of Contemporary International Law

The paper deals with selected phenomena concerning the application and effects of human rights in current international law in the light of their legitimizing role. The growing role of human rights in international law may be observed after World War II and more intensively at the beginning of 21st century. Classical paradigm based on the sovereignty of states and hierarchical structure of law is being replaced in certain cases by paradigm that requires guarantees of rule of law and protection of human rights and takes into account the existence of legal pluralism. The spill-over effect of human rights protection from national to transnational and international law may thus lead to the development of ‘successful international law’ (Leben). The examples of human rights reasoning in the procedural decision of the arbitration tribunal in the dispute concerning investment protection in Argentina or International Law Commission’s Draft Articles on the Protection of Persons in the Event of Disasters illustrate the legitimizing role of human rights on measures adopted on their basis. On the contrary, criticism of the UN sanction mechanism against individuals suspected of terrorism and the criticism following the US Supreme Court case Medellín v. Texas show that the absence of human rights considerations constitutes an important delegitimizing factor. Úvod Téma konstitucionalizace mezinárodního práva je minimálně v posledním desetiletí v centru pozornosti mnohých autorů zabývajících se tématy ústavního, mezinárodního práva i právního pluralismu. 1 K této problematice již existuje celá řada monografic kých i kratších studií, a tak se na první pohled může zdát, že o ní již bylo vše řečeno. * Autor je odborným asistentem na katedře teorie práva a právních učení Právnické fakulty UK v Praze. E-mail: ondrejek@prf.cuni.cz. Tento příspěvek vznikl v rámci Výzkumného centra pro lidská práva Univerzity Karlovy v Praze (projekt č. 204006/2012). Za poznámky k textu děkuji prof. P. Šturmovi, dr. J. Ondřejkové a rezenzentovi tohoto textu, veškeré chyby jdou na vrub autora. 1 Z novějších děl viz zejm. vynikající práce KLABBERS, J., PETERS, A., ULFSTEIN, G.: The Constitutionalization of International Law . Oxford: Oxford University Press, 2009. DUNOFF, J., TRACHTMAN, J. (eds.): Ruling the World? Constitutionalism, International Law, and Global Governance . Cambridge: Cambridge University Press, 2009. KRISCH, N.: Beyond Constitutionalism. The Pluralist Structure of Postnational Law . Oxford: Oxford University Press, 2009.

7

Přesto se domnívám, že natolik komplexní otázku, jakou je postavení lidských práv v soudobém mezinárodním právu, lze blíže osvětlit rovněž pohledem na základní legi timizační zdroje současného práva. V úvodu je vhodné vysvětlit základní koncept, s nímž budu v článku pracovat, kterým je legitimita práva. Podle klasické teorie (nejen mezinárodního) práva lze le gitimitou rozumět „vlastnost právní normy, která sama o sobě působí, že adresáti této právní normy ji budou dodržovat z důvodu, že považují její vznik a působení za sou ladné s všeobecně akceptovanými principy.“ 2 Při hodnocení legitimity nám tedy jde primárně o ospravedlnění platnosti určité právní normy, případně práva jako celku. 3 Legitimita tak vytváří určité spojení mezi mocí a právem. 4 V právní teorii bývá rozlišována pozitivistická koncepce legitimity legalitou a dále koncepce legitimity vůlí lidu a legitimity hodnotami. 5 Ústřední otázkou, která je předmětem tohoto příspěvku, bude, zda lidská práva hrají v současném mezinárodním právu podobnou funkci jako ve vnitrostátním právu většiny států, případně v čem je jejich postavení v mezinárodním právu specifické. Po skončení druhé světové války to byla zejména (západo)německá právní věda, kte rá oživila klasickou přirozenoprávní ideu o nutnosti nerespektovat nespravedlivé prá vo, přinejmenším pokud dosáhne míry extrémní nespravedlnosti. 6 Pouhé naplňování principu legality již nedokáže být legitimizačním zdrojem moderních států, tuto roli začínají přebírat ústavně chráněná základní práva a svobody a jiné chráněné hodnoty. 7 Nutno však podotknout, že mezinárodní právo, jakožto právo suverénních států, potažmo mezinárodních organizací, bylo tradičně založeno na odlišných východiscích. Účelem tohoto příspěvku proto bude popsat dynamiku změn, k níž v posledních desetiletích v mezinárodním právu dochází a zasadit je do širšího kontextu globa lizace a oslabení hierarchické struktury práva ve prospěch struktur polycentrických a heterarchických. 8 2 SHAW, M.: International Law . 6. vyd., Cambridge: Cambridge University Press, 2008, str. 62. Prof. Shaw odkazuje na definici T. Francka v díle The Power of Legitimacy Among Nations . Oxford: Oxford University Press, 1990. 3 GERLOCH, A.: Teorie práva . 6. vyd., Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, str. 256. 4 SHAW, M.: International Law …, str. 62. 5 GERLOCH, A.: Teorie práva …, str. 256. 6 HANUŠ, L.: Gustav Radbruch – o napětí mezi spravedlností a právní jistotou. Právní rozhledy , č. 16, 2009, str. 584. 7 Je však třeba doplnit, že to neznamená, že by legalita, jako významný prvek hodnoty právní jistoty, byla v moderním demokratickém právním státě potlačována. 8 V české literatuře viz zejm. KYSELA, J.: Měnící se struktura právního řádu a jeho atributy. Eric Stein Working Paper , č.1/2009.

8

Klasické paradigma mezinárodního práva Klasické mezinárodní právo 9 je charakterizováno jako právo vytvářené suverénními státy, přičemž bez těchto států by vůbec nemohlo vzniknout. 10 Tradiční mezinárodní právo tak zakládalo svou legitimitu na souhlasu států, a to ať již jde legitimitu me zinárodních smluv, jakožto nejvýznamnějších pramenů mezinárodního práva, anebo mezinárodního obyčeje. 11 V první polovině minulého století převažovalo pojetí legitimity mezinárodního práva, které bylo možné připodobnit k pozitivistické koncepci legitimity legalitou či procedurou. Tato koncepce byla ve většině států převládající až do skončení dru hé světové války; starší úvahy o přirozeném právu národů 12 se v ní již nevyskytovaly. Právněpozitivistická věda naopak podrobně zkoumala existenci právních řádů vnitro státního a mezinárodního práva, neboť otázka legitimity práva pro ni byla úzce spojena s jeho platností. V této souvislosti vyvstala do popředí zejména otázka relace systémů vnitrostátního a mezinárodního práva. Nejvýznamnější představitel normativistické teorie Hans Kelsen odmítl dualistický pohled na vztah vnitrostátního a mezinárodního práva: „ Koordinace dvou nebo více nor mových soustav jest tudíž jen potud možná, pokud tyto koordinované soustavy jsou společně podřízeny soustavě vyšší … Z toho plyne dále, že svrchovanou v pravém slova smyslu může býti jen jediná, totiž celková soustava. “ 13 V pozdějším díle H. Kelsen dovozuje přednost mezinárodního práva v rámci moni stického systému práva mezinárodního a právních systémů jednotlivých států s odka zem na teorii stupňovité výstavby právního řádu: „ … Pak jest nutno chápati meziná rodní právo jakožto právní řád, který stojí nad těmito státními právními řády, a obepíná je v jediné universální právní společenství; čímž jest teoreticky zaručena jednota veškerého práva v systému právních vrstev, stupňovitě po sobě následujících. “ 14 Další významný představitel normativistické teorie František Weyr se rovněž z dů vodu požadované logické uspořádanosti práva kloní k monistické teorii, avšak otázku primátu mezinárodního práva ponechává na vůli ústavodárce. Mezinárodní právo by 9 Pod tímto spojením budu rozumět mezinárodní právo vzniklé po skončení Třicetileté války v roce 1648 Vestfálským mírem – srov. SHAW, M.: International Law …, str. 1282. 10 WOLFRUM, R.: Legitimacy and International Law from a Legal Perspective: Some Introductory Considerations. In: WOLFRUM, R., RÖBEN, V.: Legitimacy and International Law. Beiträge zum aus landischen öffentlichen Recht und Völkerrecht, sv. 194, Berlin, Heidelberg, New York: Springer, 2008, str. 3. 11 Ibid., str. 6. 12 Viz např. de VATTEL, E.: The Law of Nations, or, the Principles of the Law of Nature Applied to the Conduct and Affairs of Nations and Sovereigns . London: G. G. and J. Robinson, 1797, reprint: Indianopolis: Liberty Fund, 2008. 13 KELSEN, H.: Základy obecné teorie státní . Brno: Nakladatelství Barvič a Novotný, 1926, str. 34. 14 KELSEN, H.: Ryzí nauka právní . Brno, Praha: Orbis, 1933, str. 37.

9

mělo podle něj mít přednost pouze v případě, že ústavodárce zamýšlel, aby normami me zinárodního práva byl vnitrostátní zákonodárce, případně i sám ústavodárce, omezen. 15 V meziválečné době a ještě krátkou dobu po skončení druhé světové války bylo me zinárodní právo předmětem srovnávání s právem vnitrostátním, přičemž byly zejména konstatovány rozdíly mezi těmito dvěma právními systémy. Představitelé normativi stické teorie si v meziválečném období všímali zejména neexistence základní normy v mezinárodním právu. Ještě krátce po skončení druhé světové války píše významný český představitel ústavní teorie Zdeněk Neubauer o problémech s charakterem mezi národních smluv: „ Vzniká především otázka, jak si máme představit mezinárodní smlou vu mezi dvěma rovnocennými subjekty, jestliže nad ní není vyšší norma kvalifikující ji jako skutkovou podstatu vzniku povinností a práv. “ 16 Tuto spornou otázku se pokouší překonat buď tím, že každou mezinárodní smlouvu označí za samostatné normativní ohnisko, tedy základní normu, anebo, což je patrně většinový přístup právní vědy, konstruuje nadřazenou obyčejovou normu (v případě smluv zásadu pacta sunt servan da ), na základě níž je smlouva uzavírána. 17 Přestože z normativistického hlediska není taková konstrukce bezproblémová, neboť normy nižší právní síly by si samy vytvořily nadřazenou normu, od níž by odvozovaly svou platnost, Z. Neubauer nakonec kon strukci nadřazené obyčejové normy přijímá, jako „ historické a psychologické vysvětlení nynějšího stavu mezinárodního práva, právně však jej takto konstruovat nelze. “ 18 Jeden z nejvýznamnějších právních teoretiků dvacátého století H. L. A. Hart popisu je ve svém stěžejním díle Pojem práva z roku 1961 právo jako systém složený z primár ních a sekundárních pravidel. Zatímco primární pravidla přikazují lidem, aby nějakým způsobem jednali nebo se určitého jednání zdrželi, podle pravidel sekundárního typu se zavádějí nová pravidla primárního typu, anulují nebo modifikují ta stará nebo se různým způsobem stanoví jejich dopad nebo kontrolují jejich činnost. 19 V rámci analýzy fungování mezinárodního práva v polovině minulého století pro hlašuje H. L. A. Hart , že „neexistuje žádné základní pravidlo, jež by poskytovalo obecná kritéria platnosti pravidlům mezinárodního práva, a že pravidla, která jsou ve skutečnosti 17 Ibid., str. 81: „Podstatnou složkou pozitivního mezinárodního práva zůstává však mezinárodní smlouva. A tu buď nade všemi těmito smlouvami a jinými normativními akty nepředpokládáme vyšší normu do dávající jim normativní relevanci, a pak nemůžeme mezinárodní právo pokládat vůbec za jediný norma tivní soubor. Neboť, jak jsme uvedli, každá smlouva za bezprávního stavu je samostatným normativním ohniskem; a stejně jednostranný projev, rozsudek soudu, apod. Nebo nade všemi mezinárodními akty předpokládáme obecnou normu je kvalifikující (pacta sunt servanda), tj. dodávající jim právní relevanci jakožto normám jediného normativního souboru. Při neexistenci nadstátní organizace, která by mohla být pokládána za normotvorný subjekt této obecné normy, mohli bychom ji spatřovat ve zmíněných obecných zásadách mezinárodního práva obyčejového.“ 18 Ibid. 19 HART, H. L. A.: Pojem práva . Praha: Prostor, 2004, str. 90-91. Podrobněji viz též HARRIS, J. W.: Legal Philosophies . 2. vyd., London: Butterworth, 1997, str. 121-123. 15 WEYR, F.: Teorie práva . Brno, Praha: Orbis, 1936, str. 97. 16 NEUBAUER, Z.: Státověda a teorie politiky. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006, str. 79.

10

účinná, netvoří systém, ale soubor pravidel, jenž zahrnuje i pravidla smlouvám, aby měly zavazující moc. “ 20 V poslední kapitole Pojmu práva proto vymezuje H. L. A. Hart mezi národní právo jako soubor toliko primárních norem; v jeho pojetí se tak jedná o méně rozvinutý právní systém, než vnitrostátní právo. Důvodem jsou tradičně popisované deficity mezinárodního práva: absence heteronomní normotvorby, donucovací systém ovlivňovaný, kromě práva, rovněž politickým rozhodováním a v řadě případů neexis tence obligatorní jurisdikce soudů jakožto orgánů rozhodujících spory o právo. 21 Představitelé normativní právní teorie vytvořili teoreticky propracovaný systém mo nistického vztahu mezinárodního a vnitrostátního práva, který byl hierarchicky se staven, avšak v jeho základu neexistovalo normativní ohnisko, které by představovalo materiální hodnotu či hodnoty. Pozdější neopozitivistická koncepce H. L. A. Harta sice uznává určitý minimální přirozený obsah v pozitivním právu, 22 přesto pro něj meziná rodní právo nepřekračuje hranici jednoduchých systémů uznávajících pouze primární právní normy. Nový pohled na lidská práva jako legitimační zdroj práva Pozitivistická představa o tom, že legitimní je vše, co je zákonné, se rozpadla, když se, slovy J. Přibáně , ve dvacátém století stal zákon zločinem. 23 V návaznosti na historic ké zkušenosti se po druhé světové válce lidská práva stávají součástí nového „poválečné ho paradigmatu“ ( postwar paradigm ), 24 a to nejen díky vzniku koncepce materiálního právního (a ústavního) státu vázaného základními právy, 25 nýbrž i díky přijímaným mezinárodním úpravám lidských práv. 26 Klasické přirozenoprávní úvahy o nezměnitelnosti a univerzálním charakteru lid ských práv v současnosti obtížně zapadají do empiricky prokazatelného rozšiřování okruhu lidských práv o nové generace, jakož i do složité struktury nejrůznějších účin ků, které lidská práva v právních řádech mají. 27 Východiskem z této situace může být 20 HART, H. L.A.: Pojem práva …, str. 232. 21 Ibid., str. 212. Srov. též ROSENNE, S.: Three Central Elements in Modern International Law. In: ROSENNE, S.: Essays on International Law and Practice . Leiden, Boston: Martinus Nijhoff Publishers, 2007, str. 621. 22 HART, H. L. A.: Pojem práva… , str. 192 a násl. 23 PŘIBÁŇ, J.: Lesk a bída právního pozitivismu. In: PŘIBÁŇ, J., HOLLÄNDER, P. a kol.: Právo a dobro v ústavní demokracii , Praha: Sociologické nakladatelství, 2011, str. 29. 24 WEINRIB, L. E.: Postwar Paradigm and American Exceptionalism. In: CHOUDRY, S. (ed.): The Migration of Constitutional Ideas . Cambridge: Cambridge University Press, 2006, str. 86. 25 K těmto pojmům viz WINTR, J.: Principy českého ústavního práva . 2. vyd., Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, str. 116 a 174. 26 Na tomto místě není možné chronologicky popisovat jednotlivé mezinárodní dokumenty obsahující záruky ochrany lidských práv, anebo se alespoň k ochraně lidských práv hlásící – postačí odkázat na po drobnější přehled popsaný M. Shawem – viz SHAW, M.: International Law …, str. 270 a násl, k vývoji v rámci OSN viz ibid., str. 276 a násl. 27 K tomu srov. ONDŘEJEK, P.: Účinky lidských práv v soukromém právu. Právník , č. 1, 2011, str. 34.

11

teze o psychosociální determinaci lidských práv, 28 případně o pohledu na přirozené právo prizmatem právní sociologie 29 – přirozené právo je popisováno tak, že odpovídá dosaženému stupni vývoje určité kultury. 30 Na tomto místě je vhodné ilustrovat tezi o legitimizaci mezinárodního práva pro střednictvím lidských práv na několika příkladech, přičemž dále se zaměřím na jeden z důsledků růstu role lidských práv v mezinárodním právu. Konkrétně půjde o situ ace, kdy lidská práva garantovaná mezinárodními dokumenty působí jako hodnotící měřítko individuálních či normativních právních aktů přijímaných vnitrostátními orgány jednotlivých států. Proměny sankčních opatření proti jednotlivcům prováděné na základě rezolucí Rady bezpečnosti OSN Prvním příkladem je změna právní úpravy přijaté v rámci OSN týkající se kontroly rezolucí Rady bezpečnosti OSN, jež uvalují sankce na jednotlivce, kteří podporují te rorismus. Sankční mechanismy OSN vůči státům existovaly již za doby studené války, byť se uplatňovaly v relativně malé míře (jedinými příklady z té doby byly sankce proti Rhodesii v roce 1966 a proti Jihoafrické republice v roce 1977). 31 Po zkušenostech s negativními důsledky sankcí vůči Jugoslávii, Haiti a Iráku na počátku 90. let minulé ho století, plynoucí z ekonomické izolace těchto zemí a s tím spojených nepříznivých dopadů na civilní obyvatelstvo, byl celý systém kritizován, a to dokonce i ze strany sa motných představitelů OSN. Sankční mechanismus se následně přeměnil do podoby tzv. cílených sankcí ( targeted sanctions ), případně eufemisticky „inteligentních sankcí“ – smart sanctions , uplatňovaných ve větším rozsahu po 11. září 2001 vůči osobám, o nichž existovalo důvodné podezření z napojení na teroristickou organizaci. 32 Nový typ sankcí tedy již neměl negativní dopady na široké obyvatelstvo určitých států, cílil totiž pouze na konkrétní osoby, jimž bylo omezeno cestování do zahraničí a zajišťován majetek. 33 Opatření Rady bezpečnosti vůči jednotlivcům podezřelým z napojení na teroristic ké skupiny jsou v posledních několika letech velmi diskutovány, a to jak v Evropě, tak i dalších státech světa, 34 které poměřují implementační opatření rezolucí Rady bezpeč nosti OSN vlastními lidskoprávními standardy. 28 BÁRÁNY, E.: Pojmy dobrého práva . Bratislava: Eurokodex, 2007, str. 60-61. 29 PŘIBÁŇ, J.: Lesk a bída právního pozitivismu…, str. 32. 30 GERLOCH, A.: Teorie práva …, str. 24. 31 FARRALL, J. M.: United Nations Sanctions and the Rule of Law . Cambridge: Cambridge University Press, 2007, str. 3.

32 KRISCH, N.: Beyond Constitutionalism …, str. 155. 33 FARRALL, J. M.: United Nations Sanctions …, str. 219.

34 Známé je například rozhodnutí Federálního soudu Kanady ze dne 4. června 2009 v případu Abousfian Abdelrazik proti Ministerstvu zahraničních věcí Kanady , 2009 FC 580, v němž přirovnal kanadský federál ní soudce postavení osoby, vůči níž je uplatňována sankce, k situaci Josefa K. v Kafkově Procesu: „ který se

12

V Evropské unii vygradoval spor ohledně aplikovatelnosti lidskoprávních standar dů vůči osobám postiženým sankcemi OSN zejména v rámci řízení před Soudním dvorem EU ve věci stížnosti saúdskoarabského občana Yassina Abdullaha Kadi , který napadl sekundární akt práva EU provádějící rezoluci Rady bezpečnosti OSN. 35 Dva roky před prvním rozhodnutím Soudního dvora EU ve věci Kadi došlo k dílčím úpra vám procesních záruk osob, vůči nimž se uplatňují sankční mechanismy na základě rezoluce Rady bezpečnosti č. 1267 (jedná se o osoby napojené na Taliban, Al-Kajdu a Usámu bin Ládina). Sekretariát OSN zřídil kontaktní místo, kam mohou jednotlivci podávat stížnosti proti zařazení na seznam Výborem pro sankce zřízeným na základě rezoluce 1267. Každá stížnost je pak následně cestou státu, jíž je dotčená osoba obča nem, předána státu, který zařazení osoby na seznam navrhl. O stažení jména osoby ze seznamu může na žádost kteréhokoliv státu Výbor pro sankce hlasovat. 36 Jak plyne ze stručně popsaného procesu výmazu osoby ze seznamu Výboru pro sankce, s výjimkou podání žádosti jednotlivcem je celý následný proces ovládán hlasováním států zastou pených v tomto výboru, a má tedy daleko k přezkumu nezávislým soudním orgánem. Přestože i v současnosti po určitých drobných úpravách procesu výmazu osob ze sankč ního seznamu 37 nepovažuje Soudní dvůr EU tento proces za odpovídající standardům lidských práv v EU, 38 k jistému posunu ve prospěch ochrany lidských práv osob pode zřelých z napojení na terorismus došlo. Hodnocení příklonu k ochraně procesních práv je přitom třeba vnímat zejména v kontextu politické citlivosti celého tématu. Připuštění obhajoby osob podezřelých z napojení na terorismus totiž logicky vyvolává nelibost Rady bezpečnosti z důvodu, jednoho rána probudí a z důvodů, které nejsou odhaleny jemu ani čtenáři, je zadržen a obžalován z nespecifi kovaného zločinu. “ – cit. dle: KRISCH, N.: Beyond Constitutionalism… , str. 159. 35 Rozsudek Soudního dvora ze dne 3. září 2008 – spojené věci C-402/05 P a C-415/05 P Yassin Abdullah Kadi a Al- Barakaat International Foundation proti Radě a Komisi , rozsudek Soudního dvora ze dne 18. července 2013 – spojené věci C-584/10 P, C-593/10 P a C-595/10 P Evropská komise a další proti Yassinu Abdullahu Kadi (rozhodnutí Kadi II) . 36 V podrobnostech viz FARRALL, J. M.: United Nations Sanctions …, str. 222. 37 Srov. KRISCH, N.: Beyond Constitutionalism… , str. 159. 38 V odst. 135 rozsudku ze dne 18. července 2013 ( Kadi II) uvádí: „ Dodržení práva na obhajobu a práva na účinnou soudní ochranu vyžaduje, aby příslušný unijní orgán sdělil dotyčné osobě shrnutí důvodů poskytnu té Výborem pro sankce, o které se opírá rozhodnutí o zápisu nebo ponechání jména uvedené osoby na seznamu v příloze I nařízení č. 881/2002, aby této osobě umožnil vyjádřit se účinným způsobem k tomuto shrnutí a dů sledně a nestranně přezkoumal opodstatněnost uplatňovaných důvodů ve světle vyjádření a důkazů případně předložených touto osobou, které svědčí v její prospěch. “ Následně po podrobném přezkoumání jednotlivých skutečností odůvodňující zařazení pana Y. A. Kadi na sankční seznam výše uvedeného nařízení Soudní dvůr EU shrnuje: „ Z analýzy obsažené v bodech 141 a 151 až 162 tohoto rozsudku vyplývá, že žádné z tvrzení uváděných v neprospěch Y. A. Kadiho ve shrnutí důvodů poskytnutém Výborem pro sankce nemůže odůvodňovat přijetí omezujících opatření vůči této osobě na úrovni Unie, a to vzhledem k nedostatečnému odůvodnění a chybějícím informacím nebo důkazům, které by mohly podpořit dotyčný důvod v konfrontaci s podloženými protiargumenty dotčené osoby. “

13

že by jejich obhajoba mohla být vnímána jednak jako legitimizace jednání teroristů, a dále by mohla poskytnout prostor pro veřejné ospravedlňování teroristických činů. 39 Účinky lidských práv v mezinárodních vztazích nestátních subjektů a orientace mezinárodního práva na jednotlivce Dalším fenoménem, který dokládá rostoucí vliv lidských práv v mezinárodním prá vu, je posilování jejich významu v právních vztazích, v nichž nevystupují státy. Zatímco ve vnitrostátním právu hovoříme o horizontálním účinku lidských práv, který může nabývat řady podob, 40 v mezinárodním právu jde zejména o účinky lidských práv vůči nestátním subjektům. K nim řadíme nadnárodní obchodní společnosti a mezinárod ní instituce, které v důsledku současného širšího vnímání toho, co náleží pod pojem mezinárodních vztahů, rovněž mohou vystupovat jako subjekty mezinárodního práva, přestože jejich subjektivita je předmětem diskusí. 41 Výrazem proměny mezinárodních vztahů, které již v současnosti nejsou utvářeny výlučně státy, je tak potřeba přenést se přes tradiční rozlišení subjekt – objekt v mezinárodním právu. 42 Nadnárodní obchodní společnosti hrají významnou úlohu v současném globalizo vaném mezinárodním právu, 43 všímáme-li si zejména faktického významu a moci, kte ré mohou vykonávat. V řadě případů je tato moc projevem ekonomické síly (v případě nadnárodních obchodních společností) anebo v důsledku privatizace tradičně státních rolí (v posledních letech jde o významný problém soukromých bezpečnostních společ ností, které jsou najímány státy, aby plnily funkce jejich ozbrojených sborů). Pro ilustraci bych zvolil jeden případ dokládající možnosti argumentace lidskými právy v mezinárodních sporech s nestátními aktéry. 44 Následkem ekonomické kri ze okolo roku 2000 požadovali soukromí distributoři vody pro 6 miliónů obyvatel Buenos Aires a okolí navýšení ceny, což však argentinská vláda odmítla a naopak při 39 FARRALL, J. M.: United Nations Sanctions …, str. 219. 40 K teoretickým modelům horizontálního účinku, jejichž popis přesahuje možnosti tohoto příspěvku, lze odkázat na následující práce: FRIEDMAN, D., BARAK-EREZ, D. (eds.): Human Rights in Private Law. Oxford, Portland: Hart Publishing, 2001, SAJÓ, A., UITZ, R.: The Constitution in Private Relations. Expanding Constitutionalism. Utrecht: Eleven International Publishing, 2005; z české literatury viz např. TICHÝ, L. (ed.): Základní lidská práva v jednotlivých právních odvětvích (Grundrechte und Einzelne 42 McCORQUODALE, R.: An Inclusive International Legal System. Leiden Journal of International Law , roč. 17, 2004, str. 481. Prof. McCorquodale uvádí řadu příkladů z teorie i praxe, kdy byly soukromé subjekty považovány za subjekty mezinárodního práva. 43 BERMANN, P. S.: From International Law to Law and Globalization. Columbia Journal of Transnational Law . roč. 43, 2004 –2005, str. 550. 44 Podrobněji jsem se k tomuto i dalším případům věnoval zejména ve svých dvou starších statích: ONDŘEJEK, P.: Účinky lidských práv v soukromém právu. Právník , č. 1, 2011, str. 33-52 a ONDŘEJEK, P.: Obchodní společnosti ve vojenských operacích. Právní pluralismus a vyplňování právního vakua . In: LENGYELOVÁ, D. (ed.): Pluralizmus moci a práva. Sborník z konferencie konanej v dňoch 25. –27. mar ca 2009 v Tatranskej Štrbe. Bratislava: Ústav štátu a práva Slovenskej Akademie Vied, Bratislavská vysoká škola práva, 2009, str. 450-462. Rechtsgebiete). Praha: Právnická fakulta, 2006. 41 SHAW, M.: International Law …, str. 46, 250.

14

jala nové podmínky pro provozování prodeje vody, včetně stanovení cenových stropů. Dotčené konsorcium společností Suez, Sociedad General de Aguas de Barcelona S.A. a Vivendi Universal S.A. následně v roce 2003 zažalovalo Argentinu před rozhodčím tribunálem ICSID, kde spor probíhá dodnes. 45 Lidskoprávní aspekty byly do případu vneseny v souvislosti s žádostí o podání Amicus Curiae Briefs , čemuž rozhodci vyhověli s následující argumentací: „ při zkoumá ní předmětné otázky [připuštění Amicus Curiae Briefs – pozn. autora] shledává tribunál, že případ se potenciálně dotýká věcí veřejného zájmu. Případ bude posuzován z hlediska zákonnosti podle mezinárodního, nikoliv vnitrostátního soukromého práva … mezinárod ní odpovědnost Argentinské republiky je také předmětem sporu, nikoliv pouze odpovědnost soukromých společností podle soukromého práva. Ačkoliv toto jsou otázky veřejného zájmu, obdobné otázky jsou přítomné téměř ve všech sporech před tribunály ICSID. Faktor, který činí tento případ případem specifického veřejného zájmu, je, že spor z investice se týká distribuce vody a vodovodních systémů rozsáhlé metropole Buenos Aires a okolních měst. Tyto systémy poskytují základní služby milionům lidí, a z toho důvodu mohou vzbuzovat složité veřejno právní a mezinárodněprávní otázky, včetně otázek dotýkajících se lidských práv. Jakékoliv rozhodnutí má potenciál ovlivnit činnost těchto systémů, a tím i službu veřejnosti. “ 46 Lidskoprávní otázky, které daný případ u rozhodčího tribunálu vyvolal, měl proza tím vliv na procedurální rozhodnutí soudu o připuštění Amicus Curiae Briefs , 47 nikoliv na meritorní rozhodnutí, které dosud nepadlo. Nicméně i výše uvedené procesní roz hodnutí lze uvést jako příklad rostoucí role jednotlivce a jeho práv v mezinárodním právu. Tento fenomén lze rovněž doložit na aktuálních pracích Komise pro mezinárodní právo na návrhu článků o ochraně osob při živelních pohromách ( Draft Articles on the Protection of Persons in the Event of Disasters ). Návrh článků obsahuje kromě ustanovení o povinnosti respektovat lidská práva 48 a důstojnost osob dotčených ži velní pohromou 49 rovněž úpravu povinnosti dotčeného státu požádat o pomoc jiné 45 Suez, Sociedad General de Aguas de Barcelona S.A. and Vivendi Universal S.A v. Argentine Republic (ICSID Case No. ARB/03/19, dostupný na internetu: https://icsid.worldbank.org/ICSID/FrontServlet). 46 Order in Response to a Petition for Transparency and Participation as a Amicus Curiae, (Případ ICSID č. ARB/03/19, dosud probíhající případ, materiály dostupné na Internetu: http://icsid.worldbank.org/ ICSID/ FrontServlet?requestType=GenCaseDtlsRH&actionVal=ListPending), odst. 19. 47 Od roku 2006 platí změna procesních předpisů ICSID, v důsledku které jsou upraveny podmínky při puštění amicus curiae briefs . Změna byla přijata v návaznosti na diskuse okolo přípustnosti amicus curiae briefs v popisovaném případě – viz Úvodní poznámka ( Introductory note ) případu ARB/03/19, str. 2, dostupná na internetu: https://icsid.worldbank.org/ICSID/FrontServlet. 48 Návrh článku 8 zní: „Osoby dotčené katastrofou mají právo na respektování svých lidských práv.“ Návrh článků o ochraně osob při živelních pohromách, dostupný na internetu: http://www.un.org/law/ilc/). 49 Návrh článku 7 zní: „Státy, příslušné mezinárodní vládní a nevládní organizace respektují a chrání při odvracení katastrof vrozenou důstojnost lidských bytostí.“ Návrh článků o ochraně osob při živelních pohromách, dostupný na internetu: http://www.un.org/law/ilc/.

15

státy, případně další subjekty, pokud příslušnou událost nedokáže zvládat sám. 50 Podle zprávy předsedy redakčního výboru Komise pro návrh článků je tato povinnost stá tu dotčeného živelní událostí důsledkem lidských práv jednotlivců. Pokud má každý stát dotčený živelní pohromou povinnost zajistit ochranu osob a poskytnutí pomoci na svém území, 51 a pokud tuto povinnost není schopen naplnit vlastními prostředky, je povinen ochranu a pomoc osobám zajistit tím, že o ně požádá další státy či meziná rodní organizace. 52 Může se zdát, že tato změna tradičního modelu spolupráce států při živelních po hromách, podle něhož je zcela na státě dotčeném živelní pohromou, zda o pomoc požádá anebo nikoliv, se může z hlediska mezinárodního práva jako celku jevit jako nepodstatná. Podle mého názoru je však stejně jako ve výše zmíněném rozhodnutí arbitrážního tribunálu příkladem rostoucího odklonu od modelu, který je charakteri stický suverénními rozhodnutími státu, k modelu, v němž hrají důležitější roli práva jednotlivců anebo skupin obyvatel. Vzhledem k významu, jaký lidská práva tvořící hodnotový řád zaujímají ve vnitrostátním právu, lze sledovat efekt „přelévání“ legiti mizační funkce lidských práv i do práva mezinárodního. 53 Mezinárodněprávní standard lidských práv jako zpětné hodnotící měřítko vnitrostátních právních řádů Výše popsaný efekt přelévání legitimizační funkce lidských práv do mezinárodního práva s sebou nese jeden důležitý důsledek. Zatímco v minulosti bylo mezinárodní právo systémem hodnoceným z hlediska naplňování standardu lidských práv přizna ných jednotlivcům vnitrostátním právem států, nyní, v situaci, kdy obsahuje vlastní standard lidských práv, se může za určitých okolností stát i systémem hodnotícím naplňování lidských práv v právních řádech jednotlivých států. V posledních desetiletích se i v mezinárodním právu institucionalizují procesy slou žící k naplňování lidských práv. Přestože v řadě případů fungují pouze na principech 50 Návrh článku 10 zní: „V případě, že katastrofa překročí možnosti odvracení ze strany státu, dotčený stát má povinnost žádat o poskytnutí pomoci u ostatních států, případně u Organizace spojených národů nebo příslušných mezinárodních vládních a nevládních organizací.“ Návrhy článků o ochraně osob při živelních pohromách, dostupné na internetu: http://www.un.org/law/ilc/. 51 Jak plyne z ustanovení článku 9 Návrhu článků o ochraně osob při živelních pohromách, dostupném na internetu: http://www.un.org/law/ilc/. 52 Protection of the Persons in the Event of Disasters . Statement of the Chairman of the Drafting Committee. 2 August 2011, str. 2-3. Zpráva dostupná na internetu: http://www.un.org/law/ilc/. 53 V jiném kontextu hovoří o přelévání hodnotového řádu Evropské úmluvy do celého světa a utváření tak globálního hodnotového řádu – viz De WET, E.: The Emergence of International and Regional Value System as a Manifestation of the Emerging International Constitutional Order. Leiden Journal of International Law , roč. 19, 2006, str. 632. Tuto tezi je však podle mého názoru nutno konfrontovat s právními systémy, které jsou založeny na odlišných hodnotových východiscích.

16

doporučení a hodnotících zpráv mezinárodních institucí, lze se i setkat s mechanismy, kdy jednotlivci sami mohou iniciovat řízení na mezinárodní úrovni. 54 Patrně nejdokonalejší systém je zřízen v rámci Rada Evropy při ochraně lidských práv chráněných Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva mohou vést až ke změně vnitrostátních právních předpisů, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí, které podle Evropského soudu pro lidská porušilo právo chráněné touto úmluvou. Při zkoumání zpětného působení mezinárodního standardu lidských práv nám nepů jde o situace, kdy mezinárodní instituce vynucují plnění mezinárodněprávních závazků států, neboť jde o logický důsledek existence mezinárodního práva. Namísto toho se zde pokusím zaměřit na situace, kdy mezinárodněprávní standard lidských práv ovlivňuje přímo vnitrostátní právo, aniž by tento účinek vyplýval z předchozích mezinárodně právních závazků státu. Postupně zmíním prosazování mezinárodními soudy aplikovaných doktrín i v říze ních před vnitrostátními soudy. Dále uvedu poněkud problematickou snahu o rozší ření působnosti nadstátního práva Evropské unie nad rámec svěřený smluvními státy z důvodu tvrzené ochrany lidských práv. Konečně k působení mezinárodního standar du lidských práv můžeme počítat i nepřímý politický tlak v případech, kdy jednotlivé státy tento standard poruší. První z příkladů se dotýká aplikovatelnosti doktrín Evropského soudu pro lidská práva ve vnitrostátních právních řádech států Rady Evropy. Situaci lze ilustrovat na diskuzích o aplikaci principu proporcionality ve sporech týkajících se lidských práv ve Spojeném království. Tradičně totiž byla v tomto právním systému doktrína proporcionality brit skými soudy i právní vědou v čistě vnitrostátních sporech odmítnuta, neboť jako velmi přísný model přezkumu odporovala tradici suverenity britského parlamentu. 55 V po sledních letech se však již nezdá udržitelné, aby britské soudy aplikovaly na obdobné spory dvojí standard s rozdílnou intenzitou přezkumu, podle toho, zda řízení obsahuje evropský prvek, anebo nikoliv. 56 54 Jakkoliv v otázce judicializace mezinárodního práva nelze souhlasit s tím, že by soudní řešení převažovalo ve všech oblastech mezinárodních sporů – k tomu srov. vlastní analýzu fenoménu judicializace meziná rodního práva z pera J. Malíře: MALÍŘ, J.: Judicialization of International Relations: Do International Courts Matter? The Lawyer Quarterly . č. 3, 2013. Ostatně i výše v kapitole 2.1 zmíněný příklad přezkumu sankčních mechanismů Rady bezpečnosti OSN před orgány této mezinárodní organizace dosud nelze charakterizovat jako soudní řízení, jakkoliv existuje tlak na to, aby se celý proces přiblížil soudnímu přezkumu. 55 Britské soudy přezkoumávaly tradičně racionalitu rozhodnutí správního orgánu, nikoliv striktní přimě řenost. V podrobnostech srov. ONDŘEJEK, P.: Princip proporcionality a jeho role při interpretaci základ ních práv a svobod . Praha: Leges, 2012, str. 181 a násl. komentující precedens v této oblasti: Associated Provincial Picture Houses Ltd. v. Wednesbury Corp. (1948) 1 KB 223. 56 CRAIG, P.: Unreasonableness and Proportionality in UK Law, In: ELLIS, E. (ed.): The Principle of Proportionality in the Laws of Europe . Oxford: Hart Publishing, 1999, str. 105. Evropský prvek se může

17

Jiný příklad lze nalézt v Evropské unii, která prostřednictvím judikatury lucembur ských soudů rovněž uplatňuje vlastní standard lidských práv. Zde byl nedávno dis kutován návrh na rozšíření aplikovatelnosti lidských práv i mimo působnost Listiny základních práv Evropské unie, a to prostřednictvím obrácení doktríny Solange . 57 Tzv. Heidelberský návrh i jeho problematické stránky popsala v prvním čísle Studií z lid ských práv J. Ondřejková , v podrobnostech lze odkázat na tento článek. 58 Pro účely tohoto příspěvku lze pouze ilustrovat skutečnost, že autoři Heidelberského návrhu po žadují, aby Soudní dvůr EU přezkoumával ve sporech bez jakéhokoliv evropského prv ku soulad vnitrostátního práva členských států se standardem lidských práv založeným evropským primárním právem a judikaturou Evropského soudního dvora. Jakkoliv se zde nedomnívám, že by takovýto způsob integrace skrze lidskoprávní normy byl žádoucí, 59 alespoň pro část doktríny je zpětné působení základních práv chráněných v právu Evropské unie na výlučně vnitrostátní situace přijatelné. 60 Konečně působení mezinárodního standardu lidských práv jakožto hodnotícího kritéria může spočívat i v politickém tlaku na státy, které tento mezinárodní standard nenaplňují. Bylo by možno nalézt velké množství příkladů porušování mezinárodního standardu lidských práv ze strany nedemokratických států, avšak význam tohoto po litického tlaku vynikne nejvíce v situaci, kdy státem nenaplňujícím standard lidských práv je současně nejmocnější stát světa. V případu Medellín v. Texas 61 byl Nejvyšším soudem USA vyloučen přímý účinek Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ve vnitrostátním právu USA a dále bylo kon statováno, že rozsudek Mezinárodního soudního dvora nemá vliv na probíhající vni týkat jak aplikace Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tak i práva Evropské unie. Oba tyto systému s principem proporcionality pracují. 57 Známá doktrína založená na rozhodnutí Spolkového ústavního soudu Spolkové republiky Německo ze dne 29. května 1974 BVerfGE 37, 271 (Solange I). 58 ONDŘEJKOVÁ, J.: Nové mechanismy ochrany lidských práv v Evropské unii jako žádoucí cíl, ale ne žádoucí prostředek: několik poznámek k tzv. Heidelberskému návrhu. In: ŠTURMA, P. (ed.): Pojem a teorie lidských práv . Studie z lidských práv č. 1, Praha: Právnická fakulta, 2013, str. 30-40. 59 Souhlasím přitom s argumenty předloženými J. Ondřejkovou – viz. ONDŘEJKOVÁ, J.: Nové mecha nismy ochrany lidských práv v Evropské unii jako žádoucí cíl, ale nežádoucí prostředek…, str. 40. 60 V historii evropského práva, které některé evropské instituce používají jako instrument prohlubující se integrace, nejde o první podobný návrh – srov. stanovisko generálního advokáta F. G. Jacobse ze dne 9. prosince 1992 v případu C-168/91 Christos Konstantinidis proti městu Altensteig , bod 46: „ Podle mého názoru občan, který vycestuje do jiného členského státu jako zaměstnanec nebo podnikající osoba podle článku 48, 52 nebo 59 Smlouvy [o založení Evropského společenství – pozn. autor] má právo nejen živit se obchodem nebo zaměstnáním a požívat stejné životní a pracovní podmínky jako občané tohoto státu. Má navíc právo na to předpokládat, že, kdykoliv přesídlí za účelem vydělávat si na živobytí v Evropském spole čenství, bude s ním zacházeno v souladu se společným kodexem základních hodnot, zejména těch stanovených Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinými slovy, je oprávněn říci „civis eu ropeus sum“ a dovolat se tohoto statusu za účelem zabránění jakýchkoliv porušení svých základních práv . “ (zvýrazněno autorem). 61 Rozsudek Nejvyššího soudu USA ze dne 25. března 2008 v případu Medellín v. Texas 128 S.Ct. 1346 (2008).

18

trostátní řízení. Na pozadí tohoto sporu však probíhala kritika amerického trestního systému. Skutkové okolnosti případu byly následující: José Ernesto Medellín , mexický občan, který se přiznal k vraždě dvou dívek v Texasu, byl tamním soudem odsouzen k trestu smrti. V době spáchání činu mu bylo 18 let. Po svém dopadení byl řádně poučen o svých právech, avšak nebyl upozorněn na skutečnost, že měl právo požadovat, aby jeho zatčení bylo v souladu s článkem 36 Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích sdě leno konzulárnímu úřadu Mexika. Po odsuzujícím rozsudku se J. E. Medellín odvolal, mimo jiné z důvodu porušení Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích. 62 Paralelně s tímto vnitrostátním sporem zažalovalo Mexiko v roce 2003 Spojené státy americké před Mezinárodním soudním dvorem v Haagu proto, že v případu Medellín a dalších 50 případech nerespektovaly povinnost plynoucí z Vídeňské úmluvy o kon zulárních stycích. Mezinárodní soudní dvůr dal v roce 2004 Mexiku za pravdu a přiká zal v případu známém jako Avena mimo jiné přezkoumat rozsudky a tresty nad 51 ob čany Mexika, včetně J. E. Medellína . 63 Reakcí USA na toto rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora bylo vypovězení Opčního protokolu k Vídeňské úmluvě o konzu lárních stycích, který obsahoval ustanovení o obligatorní jurisdikci Mezinárodního soudního dvora ve sporech plynoucích z této smlouvy. 64 Následný spor před americkými vnitrostátními soudy se tak rozvinul z odvolání v trestní věci na testovací případ proti americkému trestnímu systému, jenž připouští ukládání trestu smrti. 65 Rozsudek Nejvyššího soudu USA ve věci Medellín v. Texas potvr dil, že závazky z Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích ani ze Statutu Mezinárodního soudního dvora nejsou přímo aplikovatelné, rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora nemá na americké trestní řízení vliv, a tudíž J. E. Medellín se svou obhajobou neuspěl a následně v srpnu 2008 byl popraven. 66 Tím USA nedostály rozsudku Mezinárodního soudního dvora ve výše zmíněné věci Avena a ostatní mexičtí občané (Mexiko proti Spojeným státům americkým), což spustilo vlnu kritiky. Jakkoliv nelze tvrdit, že by ukládání trestu smrti bylo porušenímmezinárodního prá va, určité aspekty americké trestní justice jsou předmětem kritiky ze strany nevládních 62 McGUINNESS, M.: Three Narratives of Medellín v. Texas . Suffolk Transnational Law Review , roč. 31, 2007 – 2008, str. 228. 63 Rozsudek Mezinárodního soudního dvora ze dne 31. března 2004 v případu Mexiko proti Spojeným státům americkým ( Avena a další mexičtí občané ), dostupný na internetu: http://www.icj-cij.org/docket/ files/128/8188.pdf. 64 McGUINNESS, M.: Medellín v. Texas, 128 S.Ct. 1436 (2008). Case Comment. American Journal of International Law . roč. 102, 2008, str. 623. 65 McGUINNESS, M.: Three Narratives of Medellín v. Texas …, str. 228. 66 Návrh na zahájení řízení: Žádost o interpretaci rozsudku ze dne 31. března 2004 v případu Avena a další mexičtí občané ( Mexiko proti spojeným státům americkým ) ze dne 5. června 2008, dostupný na internetu: http://www.icj-cij.org/docket/files/139/14582.pdf, str. 28.

19

organizací, jakož i některých judiciálních orgánů. V případu Soering 67 Evropský soud pro lidská práva považoval vydání německého občana do Spojených států amerických, kde mu hrozilo uložení trestu smrti, za porušení článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (zákaz mučení). Důvod tohoto rozhodnutí Evropského sou du pro lidská práva však nespočíval v možnosti uložení trestu smrti panu Soeringovi , nýbrž v důsledku americké praxe dlouhého čekání mezi odsouzením a výkonem trestu smrti (tzv. death row phenomenon ). 68 Vzhledem k tomu, že rozhodnutí mezinárodního soudu ve věci pana Medellína ne bylo americkými soudy reflektováno, může být tento případ postaven do protikladu k úspěšnému prosazování práva Evropské unie nebo systému Úmluvy Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle mého názoru by ale bylo chybou jej vnímat pouze jako ilustraci slabé vynutitelnosti mezinárodního práva, neboť tlak na prosazování mezinárodního standardu lidských práv může být prováděn i nepřímo, nikoliv výlučně skrze odsuzující soudní rozhodnutí a jejich výkon. Přestože se tedy v případu Medellín lidskoprávní argumenty neprosadily, vyjadřovaný nesouhlas vytvá řel a bude vytvářet tlak na americký trestní systém a může se projevit jako generátor společenských změn. Závěr Ve svém příspěvku jsem se pokusil popsat některé fenomény dotýkající se působení a účinků lidských práv v současném mezinárodním právu pohledem legitimizační role lidských práv. Již od konce druhé světové války, a intenzivněji od počátku 21. století, se v důsledku efektu přelévání zvyšuje role lidských práv i v mezinárodním právu. Klasické paradigma tohoto právního systému založené na státní suverenitě a hierar chické struktuře práva v některých případech ustupuje ve prospěch požadavku na za jištění vlády práva ( rule of law ) a záruk v oblasti ochrany lidských práv, jakož i v uznání existence právního pluralismu. Právě lidská práva mohou být stejně jako ve vnitrostátním právu významným zdro jem legitimity mezinárodního práva a mohou tak vést k úspěšnému rozvoji mezinárod ního práva, tak jak jej popisuje na příkladu práva Evropské unie Ch. Leben . 69 Uvedená tvrzení však v žádném případě neznamenají, že jsme se již ocitli v éře konstitucionalis 67 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 7. července 1989 Soering proti Spojenému království (stížnost č. 14038/88). 68 De WET, E.: The Emergence of International and Regional Value System…, str. 619. Autoři českého komentáře k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod hovoří o „syndromu čekání na smrt“ – viz KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M.: Evropská úmluva o lidských právech. Komentář . Praha: C. H. Beck, 2012, str. 415. Kritika v tomto i jiných případech dále namítala možnost ukládání trestu smrti rovněž mladistvým pachatelům. 69 LEBEN, Ch.:Hans Kelsen and the Advancement of International Law. European Journal of International Law , roč. 9, 1998, str. 298. Podle mého názoru bychom v současné době mohli označit již více subsysté mů mezinárodního práva, které nastupují obdobnou cestu vývoje jako v minulosti Evropská unie.

20

Made with FlippingBook Digital Publishing Software