SLP 10 (2016)

možné hovořit o obyčejové normě. 56 Zákaz mučení je také považován za kogentní nor- mu mezinárodního práva, 57 nelze k němu přistoupit ani za výjimečných okolností. 58 Ovšem uvedené úvahy se v literatuře (pokud je mi známo) nevedou o rozsahu ra- tione loci , tj. kde všude by měl princip non-refoulement být vnímán jako kogentní. Na území států? Na hranicích? Tam, kde se osoba nachází pod jurisdikcí státu, tj. i například tehdy, pokud je v jeho pomyslných rukách na volném moři na lodi, která je vedena v jeho lodním rejstříku? Pokud budeme považovat vyjádření států v hard law i soft law instrumentech za vyjádření jejich opinio iuris , pak bychom mohli uvažo- vat o kogentnosti principu non-refoulement v rozsahu jeho aplikace na hranicích států ve vztahu k uprchlíkům (k osobám, kterým hrozí nebezpečí mučení, lze toto dovodit skrze odpovědnost státu za jednání jeho orgánů). Nic takového ale nenalezneme pro otázky spojené s aplikací daného principu na moři. Praxe států je zde zároveň velmi těžko dohledatelná a více je známo spíše o situacích, kdy státy jednají opačně a jsou za to shledány vinnými lidskoprávními kontrolními mechanismy. Tyto kontrolní me- chanismy mají, jak jsem již psala výše, pravomoc rozhodovat i o případech uprchlí- ků. A porušení principu non-refoulement na moři je často shledáno právě ve vztahu k uprchlíkům, nicméně konstatování tohoto porušení a tvrzení nauky je v zásadě to jediné, z čeho můžeme vycházet ohledně případné povinnosti států k aplikaci principu non-refoulement za hranicemi států. ͸. Extrateritoriální účinek principu non-refoulement ͸.ͷ Pojem extrateritoriálním účinek Pokud jde o aplikaci smluvních závazků na území státu, tam jurisdikci státu osoby podléhají. Jinak tomu je u otázky aplikace smluvních závazků mimo území státu, za jeho hranicemi. Jak jsme výše viděli, kupříkladu smluvní instrumenty k ochra- ně lidských práv pracují obvykle s pojmem jurisdikce, nikoli s pojmem území. 59 Je to logický důsledek úvahy o nemožnosti státu jednat na území jedním způsobem a mimo své území – skrze státní orgány – jinak. Jinými slovy povinnost nepodrobit někoho mučení (z hlediska průhlednosti právního řádu, jeho celistvosti atd.) musí být dodržena jak na území státu, tak i mimo něj, a nelze říci, že mimo území státu nesahají jeho závazky. Základ pro extrateritoriální jurisdikci vidíme u lidskoprávních 56 Otázkou je, zda sem zařadit i zákaz nelidského zacházení, který je považován v případě Prosecutor v Delacic et al ., rozhodnutí ICTY ze dne 16. listopadu 1998, č. IT-96-21-T, bod 517, za kogentní nor- mu mezinárodního práva, ovšem z hlediska rozšířenosti a reprezentativnosti praxe podle názoru autorky podmínky vzniku obyčeje nenaplnil. 57 Srov. rozsudek Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, Prosecutor v Anto Furundžija, č. IT-95-17/1, z 10. prosince 1998, str. 63 (bod 154). 58 Srov. Zprávu Komise pro lidská práva z roku 2004, body 14-15 ( UN Commission on Human Rights, Torture and other cruel, inhuman or degrading treatment or punishment , A/59/324), dostupné na: http://www.re- fworld.org/docid/4267be1b4.html [online]. Citováno 12. 8. 2014. 59 Pojem jurisdikce je širší než pojem území, je jím míněna státní moc či efektivní kontrola vykonávaná i mimo území státu. Úmluva proti mučení nicméně s pojmem území pracuje.

19