Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

53. V obyčejovém mezinárodním právu imunity, které požívá ministr zahraničních věcí, mu nejsou uděleny pro osobní prospěch, nýbrž za úče- lem zajištění účinného výkonu jeho funkcí ve prospěch příslušného státu. V zájmu určení rozsahu těchto imunit musí Soud nejprve vzít v úvahu povahu funkcí vykonávaných ministrem zahraničních věcí. Pod vlád- ním dohledem vykonává diplomatické činnosti a obecně akty jako zástupce státu při mezinárodních vyjednáváních a mezivládních setká- ních. Velvyslanci a ostatní diplomatičtí zástupci vykonávají své povin- nosti pod ministrovou pravomocí. Jeho úkony mohou zavazovat stát, který zastupuje, a existuje domněnka, na základě které má ministr pouze ze samotné úřední pravomoci plnou moc jednat za příslušný stát. 48 Při plnění svých funkcí je často potřebné, aby cestoval do zahraničí a proto musí mít svobodu k takovému jednaní, když nutně vyvstane. Také musí mít neustále možnost komunikačního spojení s vládou, s diplomatický- mi misemi po celém světě a se zástupci jiných státu. Soud dále podotkl, že ministr zahraničních věcí nese odpovědnost za vztahy příslušného stá- tu se všemi ostatními státy světa (…), je uznán mezinárodním právem jako zástupce státu výhradně z úřední moci, která mu byla svěřena (…) 54. Soud následně dochází k závěru, že pro výkon svých funkcí minis- tr zahraničních věcí (…) v zahraničí požívá plnou imunitu před trestní jurisdikcí a nedotknutelnost. Tato imunita a nedotknutelnost ho chrá- ní před individuálním postihem ze strany kteréhokoliv státu, který by mohl bránit ve výkonu jeho povinností. 55. V této souvislosti má Soud zato, že není možné dělat rozdíl mezi úkony, které ministr zahraničních věcí učinil ze své „úřední způsobilos- ti“ nebo těch učiněných ze „soukromé způsobilosti“, jinak řečeno, není rozdíl mezi úkony, které udělal před nastoupením do úřadu ministra zahraničních věcí a úkony, kterých se dopustil v době zastávání úřadu. Tudíž, když je ministr zatčený cizím státem pro páchání trestné činnosti, požívá úplného vynětí, a to z titulu výkonu jeho funkcí. Následkem této skutečnosti je, že není rozhodující, zda ministr zahraničních věcí byl v čase zatčení přítomný na území zatýkajícího státu z důvodu „oficiální“ návštěvy nebo „soukromé“ návštěvy i bez ohledu, zda se zatčení týká úkonů, kterých se dopustil před nastoupením do úřadu, nebo po na- 48 Viz. např. článek 7 §2 (a) Vídeňské úmluvy o smluvním právu z 1969.

133