Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

vinami, zařízením a zbožím na skladě. Řízení a výroba zůstala v rukou společnosti Bayerische Stickstoffwerke, která nadále užívala svých patentů, licencí a zkušeností, stejně jako obchodní smlouvy. Nová akciová společnost Oberschlesische Stickstoffwerke A.-G. byla zapsána do obchodního rejstříku dne 29. ledna 1920, vedeného soudem v Königshütte, který byl příslušným pro Chorzów a byla také zapsána jako vlastník nemovitostí, patřících továr- ně na výrobu dusičnanů v Chorzów. Dne 1.července 1922 rozhodl soud v Königshütte (nyní Huta Krolewska), který se mezitím stal soudem polským, že zápis společnosti do obchodního rejstříku je absolutně neplatný. Z toho důvodu byl zápis zrušen, obnoven původní stav, takže vlastnická práva k nemovitostem byla zapsána zpět na polskou vládu, ministerstvo financí (Polish Treasury). Zápis byl prove- den na základě čl. 256 versailleské smlouvy a polského zákona a dekretu ze 14. července 1920 a ze 16. června 1992. Německá vláda zahájila řízení podáním žaloby u Stálého dvora mezi- národní spravedlnosti (dále také jen „Soud“) dne 8. února 1927 z titulu jednání polské vlády v rozporu s Úmluvou o Horním Slezsku uzavře- nou v Ženevě 15. května 1922 mezi Německem a Polskem (dále také jen „Ženevská úmluva“) a domáhala se reparace za škodu způsobenou společnosti Oberschlesische Stickoffwerke A.G. (Aktiengesellschaft – ak- ciová společnost), dále také jen „Oberschlesische“ a společnosti Bayerische Stickstoffwerke A.G., dále také jen „Bayerische“. Německo dále požado- valo, že polská vláda je povinna nahradit škodu uvedeným společnostem od 3. července 1922 do vydání nálezu. Požadovaná náhrada škody činila 58,400.000 říšských marek a 1,656.000 říšských marek s příslušenstvím ve prospěch Oberschlesische Stickstoffwerke a 20,179.000 říšských marek za škodu způsobenou Bayerische Stickstoffwerke s tím, že Polsko nesmí vy- vážet do Německa, Spojených států amerických, Francie a Itálie dusičnaté vápno a amoniak dusičný od 30. června 1931. Soud uznal svým nálezem č. 7 (ze dne 25. května 1926), že postup Polska nebyl v souladu s ustanoveními čl. 6 a násl. Ženevské úmluvy. Polsko vzneslo námitku nedostatku pravomoci Soudu dne 14. dubna 1927, která byla zamítnuta nálezem Soudu č. 8 dne 26. července 1927 s tím, že rozhodnutí o meritu bylo vyhrazeno na dobu pozdější, tj. nález č. 3 (pozn. autora).

15