Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

Ve svém rozsudku Soud 68 potvrdil pravidlo, které bylo vytvořeno v juris- dikci Komise, podle něhož vnitrostátní opravné prostředky nápravy nemu- sí být vyčerpány u stížnosti státu, kdy jednání označovaná jako porušování Úmluvy jsou důsledkem „administrativní praxe“ a kde daná praxe je na- padána jako taková (viz § 109). Proto Spojené království bylo uznáno vin- ným, i když zadržené osoby vyhrály civilní pře u soudů v Severním Irsku. Otázky: 1. Jaký je rozdíl mezi mezistátní a individuální stížností podle čl. 34 a 35 Úmluvy? 2. V jakých dokumentech byly přijaté definice pojmů „mučení“ a „ne- lidské a ponižující zacházení“? 3. Vysvětlete základní rozdíly, které Soud shledal mezi těmito pojmy! Evropský soud pro lidská práva, rozsudek ze dne 7. července 1989 69 klíčová slova: lidská práva – zákaz nelidského zacházení – extradice Skutkové okolnosti případu Žadatel, pan Jens Soering, se narodil jako německý státní příslušník 1. 8. 1966. V 11-ti letech se spolu s rodiči odstěhoval do Spojených států. Od dubna 1986 byl ve vězení ve Velké Británii v souvislosti s obviněním, že dne 30. 3. 1985, v době, kdy bylo panu Soeringovi 18 let, zavraždil rodiče své přítelkyně v jejich domě v Bedford County, ve státě Virginia. 68 V tomto politicky nejdůležitějším případě, jaký kdy Soud rozhodoval, Soud rozhodl en banc. I když Úmluva nezmiňuje tuto možnost, Soud ve svých revidovaných pra- vidlech (Rules of Court) čl. 50 stanovil, že senát jednající o případu, který „klade jednu nebo více závažných otázek týkajících se interpretace Úmluvy“ může se vy- slovit pro jurisdikci v plenárním jednání Soudu. Musí tak učinit v případě, který by mohl vést k rozhodnutí v takové otázce, která není konstantní s předchozími usne- seními Soudu. Pro plenární zasedání byla určena přibližně jedna třetina případů. 69 Oficiální citace rozsudku: Soering Case; 161 Eur. Ct. H.R. (ser. A). 3.2 Soering Soering v. Velká Británie, SRN

175