Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

3.3 Loizidou Loizidou v. Turecko Evropský soud pro lidská práva, rozsudek ze dne 23. 3. 1995 70 klíčová slova: výhrady a výkladová prohlášení k Úmluvě – rozsah juris- dikce ESLP – vojenská okupace severního Kypru – přijatelnost případu – povaha Úmluvy Skutkové okolnosti případu Navrhovatelka, paní Loizidou, je kyperskou státní příslušnicí, jež vyrostla a do své svatby žila v Kyrenii na severu Kypru, kde podle svého tvrzení vlast- ní pozemky. Na jedné z těchto parcel začala před tureckou okupací severní- ho Kypru ze 20. 7. 1974 výstavba bytů, z nichž jeden měl sloužit pro její rodinu. Stěžuje si proto, že jí turecké síly bránily a dosud brání v návratu do Kyrenie a v pokojném užívání jejího majetku. Navrhovatelka se 19. 3. 1989 zúčastnila pochodu organizovaného žen- ským hnutím „WomenWalk Home“, jehož cílem bylo prosazovat právo řecko kyperských uprchlíků na návrat do jejich domovů. Po vstupu do Tureckem okupované části ostrova byla zajištěna tureckými vojáky. Poté byla zadržo- vána příslušníky turecké kyperské policie, převezena do Nikosie a po více než deseti hodinách propuštěna. 22. 7. 1989 se paní Loizidou obrátila na Komisi s podáním, ve kterém si stěžovala, že jejím zatčením a uvězněním došlo k porušení článků 3, 5 a 8 Úmluvy a že znemožnění přístupu k jejímu majetku představuje tr- vající porušování čl. 8 Úmluvy a čl. 1 Protokolu č. 1. Komise prohlási- la 4. 3. 1991 její podání za přijatelné, pokud jde o zatčení a uvěznění, ve vztahu k trvajícímu porušování práva na přístup k majetku pak pouze v období od 29. 1. 1987. Ve své zprávě z 8. 7. 1993 pak Komise vyjádřila názor, že nedošlo k porušení čl. 3 (jednomyslně), čl. 8, pokud jde o ochranu soukromého života (11 hlasů ku 2), čl. 5 odst. 1 (9 proti 4), čl. 8, pokud jde o ochranu obydlí (9 proti 4) a čl. 1 Protokolu č. 1 (8 hlasů ku 5). 9. 11. 1993 vláda Kyperské republiky (smluvní strana, jejíž příslušník se považuje za poškozeného) předložila věc Soudu. 70 Oficiální citace rozsudku : Case of Loizidou v. Turkey; 310 Eur. Ct. H.R. (ser. A); 40/1993/435/514.

179