Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

dla. Nakonec i možnost činit výhrady k článku 6 – i když samostat- ně (tento fakt) nemůže zamezit případnému přijetí principu stejných vzdáleností jako obecného práva – významně přispívá k pochybnostem (…) o možnosti takového výsledku na základě Úmluvy: po tak dlouhou dobu, po jakou možnost činit výhrady bude nadále existovat, (…) je to pravděpodobně Úmluva sama, (…) která popírá normotvorný charakter ustanovení článku 6 (…). 73. Co se dalších prvků týče, které jsou obvykle považovány za ne- zbytné pro vývin konvenčního pravidla v pravidlo obecného meziná- rodního práva, je možné se domnívat, že i bez uplynutí významnějšího období může být velmi rozšířené a reprezentativní zapojení do Úmluvy dostačující za předpokladu, že se zapojily i státy, jejichž zájmy byly spe- cificky dotčeny. Soud ale poznamenává, že i když v předloženém případě není umožněno řadě států participovat na Úmluvě, nebo o participaci neprojevily zájem například z důvodu, že jsou vnitrozemskými státy, po- čet současných ratifikací a přístupů je (…) stěží postačující. (…) 74. S ohledem na časový prvek Soud poznamenává, že je to deset let od momentu podpisu Úmluvy, ale dokonce méně než pět (let), co vstou- pila v platnost v červnu 1964 (…) uplynutí jen krátké doby není nevy- hnutelně a samo o sobě překážkou utváření nového pravidla obyčejového mezinárodního práva na základě původně čistě konvenčního pravidla. Praxe států, včetně těch států, jejichž specifické zájmy jsou dotčeny, by ale v průběhu předmětného, třeba i krátkého období musela být jednak roz- sáhlá a jednak skutečně jednotná (uniformní) ve smyslu pravidla, kterého by se dovolávaly (…) navíc by z ní (z praxe států) muselo vyplývat všeo- becné uznání, že je výrazem právního pravidla nebo právního závazku. 76. (…) co se více než poloviny států týče, to jestli jednaly jedno- stranně nebo společně, byly nebo se brzy měly stát stranami Ženevské úmluvy, a proto (…) jednaly patrně (…) za použití Úmluvy. Z jejich chování nelze oprávněně vyvodit existenci pravidla obyčejového mezi- národního práva ve prospěch principu stejných vzdáleností. Co se týče států, které se nestaly stranami Úmluvy, otázka základu jejich chování je problematická a (…) zcela spekulativní. Je zřejmé, že neaplikovaly Úmluvu. Z toho ale nelze (…) usuzovat, na přesvědčení (států), že apli- kují závazné pravidlo obyčejového mezinárodního práva. (…) nechybí

62