Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

telnosti je kromě toho potvrzena články 44 a 45 Úmluvy z roku 1961 (…) Dokonce v případě ozbrojeného konfliktu nebo v případě přeruše- ní diplomatických styků tato ustanovení vyžadují, aby nedotknutelnost členů diplomatické mise a prostorů, majetku a archivů mise byla přijí- majícím státem respektována. Jak výslovně uznává žalující strana, dodr- žování této zásady samozřejmě neznamená, že by diplomat přistižen při útočném činu nebo jiném trestním činu nemohl byt policií přijímající- ho státu při této příležitosti krátce zadržen pro účely zabránění spáchání konkrétního činu. Takové možnosti se však vůbec nevztahují na to, co se stalo v daném případě. V další části rozsudku MSD shrnul vývoj porušení mezinárodního prá- va ze strany Íránu. 91. (…) Soud je povinen zdůraznit kumulativní charakter celkového po- rušení závazků ze strany Íránu. Za výraznou eskalaci těchto porušení může být považován přechod od opomenutí íránských orgánů, když dne 4. lis- topadu 1979 nebránily ozbrojenému útoku militantních osob a zásahu proti prostorám a zaměstnancům velvyslanectví, k téměř okamžitému oficiálnímu potvrzení této situace ze strany zmíněných orgánů, a dále k jejich vědomému udržování několikaměsíční okupace velvyslanectví a zadržení jeho zaměstnanců skupinou militantních ozbrojenců, kteří jednali jménem státu za účelem donutit Spojené státy, aby souhlasily s určitými požadavky. Protiprávně zbavit lidské bytosti osobní svobody a podřídit je fyzickému násilí v podmínkách strádání znamená samo o sobě jednání neslučitelné s principy Charty Spojených národů a se zá- sadními principy zformulovanými ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Kromě toho však musí být zdůrazněn rozsah a závažnost rozporu mezi chováním Íránu a jeho závazky podle celého souboru mezinárodních pravidel tvořících diplomatické a konsulární právo, tzn. pravidel, jehož zásadní charakter musí Soud zde znovu potvrdit.

87