Přeštické černostrakaté prase

PŘEŠTICKÉ ČERNOSTRAKATÉ PRASE Živé dědictví po předcích Eva Václavková Miroslav Rozkot Anne Dostálová

Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i.

2012

Publikace vznikla za podpory MZe ČR: Národního programu konzervace a využívání gene- tických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů vý- znamných pro výživu a zemědělství a grantů NAZV č. QJ1210253 a QI101A164

Autoři: Ing. Eva Václavková, Ph.D. Ing. Miroslav Rozkot, CSc. Ing. Anne Dostálová

© Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., 2012 Vydal: Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i. (Institute of Animal Science), Přátelství 815, 104 00 Praha Uhříněves ISBN 978-80-7403-106-9

5 naší krásné vlasti, České republice, se právem pyšníme množ- stvím památek, které nám tu zanechali naši předkové. Pod po jmem kulturní dědictví se nám většinou vybaví historické budovy, urbanistické celky, bohatý odkaz našich umělců, vědců, ale i techni- ků. Památky navštěvují a obdivují turisté, učí se o nich děti ve ško- lách, jsou vystavovány v muzeích a galeriích. V posledních letech se zvyšuje zájem také o památky technické. Málokdo si však uvědomuje, že i naše kulturní krajina je výsledkem lidské činnosti. Nedoceněna zůstává práce našich zemědělců, lesní- ků, zkrátka všech těch lidí, kteří svou prací po staletí zvelebovali naši krásnou zemi. V dnešní době lidé běžně znají exotické země, jejich faunu i ϐlóru, ale kolik lidí ví, že mezi odkazy předků patří i původní plemena hospodářských zvířat? Chovy hospodářských zvířat a speciϐické plemenné znaky se for- movaly po dlouhá staletí. Tato starodávná plemena byla bytost- ně spjata s našimi předky, byla jejich zdrojem obživy a jistotou. Jednotlivá plemena se utvářela nejen podle potřeb svých hospodářů, ale i estetického cítění chovatelů žijících v těsném sepětí s přírodou. Komunikace mezi regiony byla omezená, a tak vznikaly místní formy jednotlivých druhů zvířat. Někde se populace stejného plemene lišila i v sousedních vsích. měny ve společnosti, snaha o zvýšení produkce, někde ale i všu- dypřítomná globalizace, vedly k tomu, že u mnohých plemen nám do dnešní doby zbyly většinou pouze jen jejich názvy, popisy, popřípadě kresby nebo zažloutlé fotograϐie. Naštěstí si lidé začali uvědomovat, jaké hodnoty nám doslova mizí před očima. Některým plemenům hospodářských zvířat nakonec pomohla zájmová činnost drobných chovatelů, například chovu koní prospěla změna jejich pů- vodního využití a určitá „móda“. Nejhůře však na tom jsou stará plemena skotu a prasat. S přecho- dem zemědělství na intenzivní výrobu potravin ztrácela tato stará plemena konkurenceschopnost a byla vytlačována plemeny efektiv- nějšími. Mnohé země si však začaly uvědomovat nutnost zachování rozmanitosti plemen, a tak vznikl celosvětový program na zachování biodiverzity, do kterého je zapojena i naše republika.

V roce 2000 byl přijat zákon č. 154/2000 Sb., který řeší i ochranu našeho živého kulturního dědictví. Ministerstvem zemědělství byl jako garant a koordinátor programu ochrany genetických zdrojů hos- podářských zvířat určen Výzkumný ústav živočišné výroby v Praze. Mezi genetické zdroje hospodářských zvířat bylo zařazeno i pře- štické černostrakaté prase. Na záchraně tohoto plemene se podílí Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, který vede plemennou knihu. Důležitou úlohu plní rovněž plemenářské organizace. V rámci své pedagogické a výzkumné činnosti sehrávají pozitivní úlohu také zemědělské univerzity. Využití moderních vědeckých metod je pro uchování původní- ho plemene nezbytné, ale trvale udržitelný rozvoj je možný pouze za účasti chovatelů, zpracovatelů a samotných spotřebitelů, kteří dá- vají nový smysl chovu přeštických prasat. ato publikace je věnována nejen všem, kteří toto plemeno vytvo- řili a zachovali do současnosti, ale i těm, kteří pro ně hledají perspektivu v budoucnosti.

6

9 Charakteristika přeštického černostrakatého plemene Přeštické černostrakaté prase se vyznačuje dobrými reprodukč- ními vlastnostmi, nenáročností a vysokým stupněm přizpůsobivosti a odolnosti na vnější podmínky prostředí. Plemeno je kombinované- ho užitkového typu masosádelného s vyšší vrstvou hřbetního tuku. Vyznačuje se středním tělesným rámcem, velmi pevnou konstitucí a vynikající odolností vůči stresu. Barva je černobílá bez vymezení tělesných partií pro černou a bílou barvu. Typickou plemennou cha- rakteristikou vedle barvy je klopené ucho. Kanci dosahují v dospě- losti 260-280 kg, prasnice 215-235 kg. Oϐiciální název plemene, závazný v České republice, je Přeštické černostrakaté a k jeho označení se používá zkratka PC. V anglickém jazyce je název plemene Přeštice Black-Pied. Vznik přeštického černostrakatého plemene Do poloviny 19. století se chovaly na území českých zemí různé pů- vodní krajové rázy prasat odvozené od divokého prasete evropského. Nejdéle se udrželo klapouché prase zvané staročeský štětináč, kte- ré se chovalo v okolí Netolic, Sedlčan, Vodňan, Blatné a Horažďovic. Na Plzeňsku se chovalo prase český hřebenáč, které se vyznačovalo dlouhou hlavou, dlouhýma ušima, kapřím hřbetem a krátkou sra- ženou pánví. Bylo to prase pozdního vývoje, odolné, plodné a málo náročné. V oblastech Klatovska, Stodska a Domažlicka se chovalo i původní barevné prase bavorské, které se vyznačovalo pozdním vývinem, a lze předpokládat, že od něho může pocházet převládají- cí pigmentace předotrupí a zadotrupí u přeštických prasat. Zejména v podhorských oblastech Přešticka, Domažlicka a Klatovska se cho- valo tzv. prase kanické. Po roce 1850 byla na Plzeňsko dovážena anglická plemena pra- sat, zejména Yorkshire, Sussex, ale také Berkshire, Lincolnshire, Cornwall a Sufϐlok. Tato plemena byla křížena s dovezenými prasaty německými a švábsko-hallskými. V průběhu několika desetiletí se provádělo páření kříženců mezi sebou, pravděpodobně docházelo i k příbuzenské plemenitbě, čímž došlo ke sjednocení typu zvířat.

10 V oblasti Plzeňska se vytvořily dvě místní skupiny černostrakatých prasat, přeštické a kralovické. V roce 1894 byl na území bývalého Rakouska-Uherska vydán zá- kon, který zahrnoval i tzv. zvelebovací program v chovu hospodář- ských zvířat. V roce 1905 se v Čechách začala provádět kontrola užitkovosti. Ke sdružování chovatelů docházelo z podnětu odbo- ru Zemědělské rady na územích soudních okresů a byla zakládána Okresní sdružení chovatelů hospodářského zvířectva, jejichž hlavní činností byla péče o zvelebování všech druhů hospodářských zvířat. Po vzniku ČSR v roce 1918 byla činnost Okresních sdružení cho- vatelů obnovena a byla sloučena do krajských svazů. Kontrola užit- kovosti byla v českých zemích obnovena v roce 1923. V roce 1924 byl schválen nový plemenářský zákon a v roce 1926 vyšlo prováděcí nařízení k tomuto zákonu. Na základě tohoto zákona a prováděcího nařízení bylo do chovů zaváděno pouze prase bílé ušlechtilé. Od této doby byl chov přeštických a kralovických prasat opomíjen a potlačo- ván, i když do roku 1936 bylo na Přešticku povoleno používat uznané černostrakaté kance. Během 2. světové války byl zostřen zákaz plemenitby černostra- katých prasat, avšak jejich chov byl tajně udržován. Byli používání nelicencovaní kanci a vyskytla se i neplánovaná příbuzenská pleme- nitba, která přispěla k ustálenosti typu, avšak byla příčinou zvyšová- ní výskytu nežádoucích vad exteriéru. Po druhé světové válce byla u nás uznána pouze dvě plemena – bílé ušlechtilé a na jižním Slovensku plavá mangalica. Pro zvýšení užitkovosti začaly vznikat první šlechtitelské programy u čisto- krevných populací. Již v roce 1946 byli pro osvěžení krve z Anglie dovezeni kanci Large White, prasnice a kanci bílého ušlechtilé- ho plemene ze Švédska, plemena velké bílé sovětské a ukrajinské stepní. Po roce 1950 pak bylo z Anglie dovezeno plemeno sedlové, Berkshire, Cornwall a Essex, ze Sovětského svazu plemeno ukrajin- ské bílé stepní, velké bílé, mirgorodské a livenské. Provádělo se kří- žení prasnic bílého ušlechtilého plemene s kanci plemen Cornwall, Berkshire, sedlové a kanci přeštickými. Kříženci po přeštických kan- cích se vyznačovali vyšším počtem narozených i dochovaných selat,

11 avšak nevýhodou byl sklon brzy tučnět a museli se porážet v nižší živé hmotnosti (80 kg). V roce 1952 bylo zahájeno zušlechťování (regenerace) přeštického prasete. Cílem bylo vytvořit plemennou skupinu prasat masosádel- ného až sádelného typu, nenáročných, otužilých, dobře se vykrmují- cích a rovněž zlepšit jejich zevnějšek. Po válce v letech 1945 – 1950 se chovalo několik set jedinců přeštických a kralovických prasat. Do regenerace plemene bylo vybráno 6 původních přeštických kan- ců, jeden kanec kralovický a 242 prasnic přeštických a několik pras- nic kralovických. Zpočátku bylo pro regeneraci využíváno plemeno mirgorodské a livenské. Výsledky křížení však ukázaly, že u potomků F2 generace dochází ke ztrátě plemenného typu přeštického prasete a k nevyrovnanosti užitkového typu, tudíž bylo od používání těchto kanců upuštěno. Linie kanců mirgorodského a livenského plemene se nerozšířily a brzy zanikly. Dále se připařovali kanci plemene Berkshire, německé a anglické sedlové, Cornwall a Landrace. Kanci plemene Berkshire však byli z další plemenitby vyloučeni z důvodu nízké plodnosti. Naopak kanci německého sedlového plemene, po kterých byly založeny samčí linie, prokázali velmi dobrou užitkovost. Účelem plemenitby bylo také za- ložit a rozšířit genealogické linie po čistokrevných kancích i po kan- cích zušlechťujících plemen. Po původních přeštických kancích byly založeny linie Aron, Vojta, Střelák, po kancích německých sedlových prasat linie Filip, Ríša, Flok, Silur, Titus. Po kancích plemene Cornwall vznikla linie Marino. Rovněž po kanci anglického sedlového plemene vznikla samčí linie přeštických prasat (Viskont). V roce 1963 bylo do plemenitby zahrnuto celkem 26 linií. Z původních 242 prasnic, vybraných pro regeneraci přeštického plemene, bylo po osmi letech přes 9576 prasnic a 593 kanců. Proces regenerace přeštického ple- mene byl ukončen v roce 1963. Mírné zhoršení výsledků výkrmnosti a jatečné hodnoty u přeš- tického černostrakatého plemene v roce 1964 mělo za následek za- hájení procesu zušlechťování plemenem Pietrain. V roce 1966 bylo započato se zušlechťovacím křížením, po kancích plemene Pietrain se nejvíce rozšířilo 32 genealogických linií (např. Apolo, Dečko, Kalif, Nylor, Orion, Pirát, Sokol, Sako, Tapír, Wanes). Některé z nich

12 daly vznik dalším liniím (např. Apolo-Apolón, Opat-Opátek, Sokol- Sokolík). Od roku 1970 byla prasata přeštického plemene s podílem krve do 25% plemene Pietrain považována za čistokrevná. Koncem 80. let plemeno Pietrain připomínalo jen několik genealogických li- nií (Apolón, Romeo, Opátek, Kalífek, Pirátek, Tapírek, Sáčko). Od roku 1972 bylo přeštické černostrakaté plemeno využíváno v hybridizačním programu. V roce 1972, kdy se začal koncipovat hybridizační program v ČSR, zaujímalo přeštické plemeno v rámci mateřských plemen rovnocenné postavení s plemenem Landrace. V roce 1972 byl početní stav prasnic přeštického plemene na úrovni 2283 ks a plemene Landrace 1934 ks, v roce 1977 již převažovalo plemeno Landrace (5464 prasnic) ve srovnání s přeštickým (3464 prasnic). Počet kanců přeštického plemene se snížil z 1713 ks v roce 1972 na 380 ks v roce 1977. V užitkových chovech bylo nejčastější hybridní kombinací s přeštickým černostrakatým plemenem kom- binace BU x PC. V roce 1985 bylo v přirozené plemenitbě 193 kanců přeštického plemene (tj. 2,3% z celkového počtu), na inseminačních stanicích bylo 84 kanců (5,5 %). Koncem 80. let se přeštické pleme- no chovalo v 8 šlechtitelských chovech a v kontrole užitkovosti bylo přibližně 1600 prasnic. Přibližně 900 prasnic bylo ve šlechtitelském chovu Velká Černá Hať. Z 21 genealogických linií se intenzivně vy- užívalo 16, nejrozšířenější byly linie Major, Matěj, Pirátek, Sokolík. V rozmnožovacích chovech bylo v roce 1990 přibližně 5,5 tis. pras- nic. Chov přeštického černostrakatého plemene prasat byl koncem osmdesátých a zejména v devadesátých letech 20. století značně omezován. Tato situace byla dána zejména zvyšujícími se požadavky na podíl libového masa v jatečném těle prasat. Dochází ke snižování početních stavů prasnic ve šlechtitelských a rozmnožovacích cho- vech a produkce plemenných prasniček a kanečků. V roce 1996 bylo ve šlechtitelských chovech 976 prasnic a v rozmnožovacích chovech 1142 prasnic. V letech 1980 až 1996 probíhalo další zušlechťování plemenem německé sedlové (vznikla linie Folker, Sapon, Sted a Sudet) a z Anglie byl dovezen kanec plemene Saddleback. K zušlechťování přeštické- ho černostrakatého plemene bylo rovněž použito plemeno Welsh. Z tohoto programu vznikly linie Akoga a Amperor. Dalším plemenem

13 použitým k zušlechťování populace přeštických prasat bylo plemeno Landrace, v populaci pak byla ponechána linie PC Mason. V letech 1996-1997 byli použiti kanci plemene Hampshire, po kterých vznik- ly linie Pirát, Frank, Romel, Saponek a Wiskont). Přeštické černostrakaté plemeno bylo v roce 1964 uznáno za sa- mostatné plemeno.V roce 1992 bylo uznáno jako genetický zdroj a od roku 1996 se chová jako uzavřená populace. Užitkovost přeštického černostrakatého plemene Původní vlastnosti plemene, tj. dobrá reprodukce, výborné mateř- ské schopnosti, nenáročnost, přizpůsobivost a odolnost vůči stresu, jsou velmi cenné. Přeštické prase však dosahuje horších výsledků ve výkrmu, které brání jeho rozšíření ve velkovýrobě. Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, je nutné pro ně najít speciϐické uplatnění. Maso přeštických prasat obsahuje, v porovnání s moderními geno- typy prasat, více tuku. Šunka, která se vyráběla pod názvem „praž- ská šunka“ a vyvážela se do mnoha evropských i zámořských států, se vyráběla z masa přeštického a rychnovského prasete. Vyráběla se z masa prasat vykrmovaných do hmotnosti 70-90 kg. V roce 2011 dosáhly reprodukční ukazatele v populaci přeštických prasat zapojených do Národního programu následujících hodnot: • 11,3 všech narozených selat/prasnici/vrh • 10,5 živě narozených selat/prasnici/vrh • 9,5 dochovaných selat/prasnici/vrh • 156,5 dne délka mezidobí • 2,1 vrhů/prasnici/rok • 21,6 živě narozených selat/prasnici/rok V testu vlastní užitkovosti dosahují prasničky přírůstku 542 g/den, 0,83 cm výšky špeku a 61.0% libového masa (ultrazvukové měření). U kanečků byl v roce 2011 v testu vlastní užitkovosti zjištěn přírůs- tek 559 g/den, 1,0 cm výška špeku a 60,3% libového masa. V září 2012 bylo do Národního programu ochrany genetických zdrojů zapojeno 11 chovů, ve kterých bylo celkem 218 plemenic

14 a 51 plemeníků. Největším šlechtitelským chovem je v současné době ZD Mladotice. Chov přeštických prasat však již není výlučně soustředěn jen v západních Čechách, ale nachází stále více příznivců i po celé republice. Důležitým centrem chovu se stává i jižní Morava. Přibližně 63% prasnic je v populaci přeštických prasat v přirozené plemenitbě, 27% prasnic je inseminováno. Celkem je využíváno 10 genealogických linií kanců (Akoga, Amperor, PC Mason, Wiskont, Viskont, Sáčko, Pirát, Pirátek, Sudet, Sokolík), z nichž nejpočetněji je zastoupena linie Akoga (13 kanců), nejméně početné jsou linie Pirát, Sudet a Sokolík, ve kterých je zastoupen pouze jeden plemeník. Přeštické černostrakaté prase jako genetický zdroj Genetické zdroje lze deϐinovat mnoha způsoby. Obecná deϐini- ce Dohody o biologické rozmanitosti (Convention on Biodiversity, CBD, 1992) označuje za genetický zdroj „živý materiál obsahující geny s bezprostřední nebo potenciální hodnotou pro lidstvo“. Tato deϐinice tedy zahrnuje všechny kulturní plodiny, plemena, ale také jejich volně žijící příbuzné. Metody genetického inženýrství mohou urychlit využití některých jejich vlastností pro šlechtění současných plemen a plodin. S rozvojem těchto metod bude možné lépe využívat větší množství nejrůznějších užitkových znaků, uchovaných a rozví- jených u nejrůznějších plemen jednoho živočišného druhu. Proto je nezbytné, aby různorodost plemen byla zachována v nejvyšší mož- né míře. Přistoupením k Dohodě státy uznávají povinnost chránit všechny genetické zdroje na svém území a umožnit přístup k nim, přitom ale zůstávají suverénními v otázkách jejich managementu. Podle zákona č. 154/2000 Sb. byl Ministerstvem zemědělství garan- tem a koordinátorem programu ochrany genetických zdrojů hospo- dářských zvířat určen Výzkumný ústav živočišné výroby v Uhříněvsi, v.v.i., a ustanoven zároveň Národním referenčním střediskem pro ge- netické zdroje zvířat. Národním koordinátorem je Ing. Věra Mátlová. Program ochrany genofondu původních plemen se datuje od roku 1994, kdy byla na popud prof. Máchy z brněnské Mendelovy země- dělské a lesnické univerzity zpracována studie o vývoji a současném stavu původních druhů a plemen hospodářských zvířat. Tato studie

15 se stala základem návrhu výzkumného projektu s názvem „Národní program uchování a využití genových zdrojů hospodářských zví- řat“ řešeného v období 1995–1998 ve VÚŽV v Praze-Uhříněvsi. Výstupem projektu byla identiϐikace původních plemen a jejich lo- kalizace, shromáždění jejich dat jako základ pro budoucí databanku a návrh opatření k jejich uchování nebo regeneraci. Česká republi- ka se tak aktivně připojila ke globálnímu programu Dohody o bio- logické rozmanitosti a FAO Global Programmes for Management of Genetic Resources. Poslední úprava zákona o plemenitbě a jeho prováděcí vyhlášky vymezují v souladu s legislativou EU opatření pro racionální manage- ment genetických zdrojů hospodářských zvířat, tedy nástroje k tomu, aby jejich prostřednictvím mohl stát splnit povinnost ochrany těchto zdrojů, k níž se zavázal. Pro účely tohoto zákona deϐinuje § 14 genetic- ký zdroj jako jedince nebo jeho reprodukční materiál (sperma, vajíčko, embryo apod.) autochtonního nebo lokálně adaptovaného druhu, ple- mene nebo populace, které se nachází na území ČR a mají význam pro výživu a zemědělství, zařazený do Národního programu. Dokumentace genetických zdrojů je jednou ze základních kompo- nent systému jejich ochrany. Určený soubor dat o genetickém zdroji shromažďují chovatelé a pravidelně je předávají Národnímu středis- ku, které je zaznamenává do databáze Národního programu. Další data získává Národní středisko od uznaných chovatelských sdružení a z informačního systému ústřední evidence. Tato data slouží k prů- běžnému monitorování stavu populací zařazených do genetických zdrojů, což je nezbytné pro včasné rozeznání rizika možného ohrože- ní, a také k dalším analýzám – například pro posouzení vývoje vlast- ností a charakteristických znaků plemene. V rámci mezinárodních dohod se Česká republika zavázala tato data poskytovat pravidelně do globálního informačního systému FAO-DADIS, resp. evropského sytému EFABIS. Projekt přeštického černostrakatého plemene prasat v rám- ci Národního programu zajišťuje Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě.

Počet kanců a prasnic plemenného jádra od roku 1998

Rok Počet kanců Počet prasnic 1998 47 293 1999 29 232 2000 40 261 2001 36 264 2002 37 265 2003 39 237 2004 37 229 2005 31 248 2006 28 227 2007 22 239 2008 23 189 2009 26 181 2010 28 192 2011 38 157

16

Vývoj reprodukčních vlastností plemene PC od roku 1960

1960 1965 1970 1982 1990 1995 2000 2005 2010 11,3 11,4 10,6 10,7 11,2 11,3 10,6 10,9 10,1 9,9 10,5 10,4 11,0 10,5 10,2 9,7 9,6 9,2 8,8 9,6 9,5 9,6 9,4 9,3 49,7 51,3 53,0 49,4 57,0 53,6 53,4 58,3 52,8 173,8 167,5 166,0 177,0 161,6 160,8 159,7 Výsledky vlastní užitkovosti prasniček a kanečků plemene PC od roku 1970 Počet všech naro- zených selat/vrh (ks) Počet živě naro- zených selat/vrh (ks) Počet dochova- ných selat/vrh (ks) Mléčnost (kg) Mezidobí (dny)

1970 1980 1990 2000 2005 2010 Přírůstek (g) 505 532 511 525 520 547 Výška hř. tuku (cm) 2,91 2,39 1,54 1,26 1,1 0,82 Podíl LM (%) 56,4 58,5 61,3 Přírůstek (g) 541 564 577 603 580 596 Výška hř. tuku (cm) 2,65 2,13 1,56 1,23 1,26 0,86 Podíl LM (%) 58,2 58,2 61,8

Prasničky

Kanečci

17

Užitkovost prasnic plemenného jádra v letech 1998 až 2011

Rok

Počet selat ve vrhu

Mléčnost (kg)

Mezidobí (dny)

Narozených živě Dochova- ných 1998 11,0 9,9 55,0 172,1 1999 11,1 9,5 53,6 169,9 2000 11,0 9,6 53,4 161,6 2001 10,9 9,7 58,6 158,7 2002 10,9 9,8 59,4 161,2 2003 11,0 9,7 58,6 161,5 2004 11,0 9,5 55,8 159,4 2005 10,5 9,4 58,3 160,8 2006 10,3 9,4 58,4 160,1 2007 9,9 9,2 56,5 158,9 2008 10,1 9,4 57,5 159,2 2009 9,9 9,2 53,7 160,1 2010 10,2 9,3 52,8 159,7 2011 10,5 9,5 55,9 156,5

18

Užitkovost odchovaného potomstva v letech 1998 až 2011

Rok Přírůstek (g/den)

% LM

Výška špeku (cm)

Pras- ničky Kaneč- ci 1998 525 598 55,9 57,2 1,32 1,32 1999 515 585 56,3 57,7 1,29 1,28 2000 525 603 56,4 58,2 1,26 1,23 2001 528 598 57,2 58,9 1,20 1,14 2002 537 602 58,0 59,7 1,13 1,09 2003 515 575 58,5 59,8 1,07 1,07 2004 517 589 58,8 59,5 1,05 1,12 2005 520 580 58,5 58,2 1,10 1,26 2006 524 573 58,4 58,8 1,11 1,18 2007 519 592 58,2 59,5 1,13 1,08 2008 533 573 59,6 60,5 1,00 1,01 2009 544 584 59,7 59,2 0,99 1,12 2010 547 596 61,3 61,8 0,82 0,86 2011 542 559 61,0 60,3 0,83 1,00 Kaneč- ci Pras- ničky Kaneč- ci Pras- ničky

19

Kryokonzervace spermatu kanců přeštického černo-strakatého plemene Jednou z cest, jak uchovat genetické zdroje pro budoucnost, je kryokonzervace spermií, kdy se sperma ředí speciálními postupy a ředidly pro dlouhodobou konzervaci hlubokým zmrazením na tep- lotu tekutého dusíku -196°C. Je to velmi cenný způsob konzervace využívaný pro dlouhodobé uskladnění spermií a prakticky vede k jeho časově neomezenému využití. Inseminační dávky jsou ucho- vávány ve formě pejet. V roce 2011 se v centrální kryobance Hradišťko nacházelo 159 in- seminačních dávek a 434 pejet a v Kostelci nad Orlicí celkem 6702 pejet. Pejety jsou uloženy v kontejnerech s tekutým dusíkem při tep- lotě -196 °C. Inseminační dávky uložené v kryobance slouží k revita- lizaci linií plemene, např. byly obnoveny linie Mason, Amperor, Sáčko a Akoga, které jsou stále aktivně využívány.

20

Využití přeštického černostrakatého plemene v alternativním chovu prasat. Jedním z důvodů, které vedly omezování chovu přeštických pra- sat byla konkurence plemen a hybridů vhodnějších pro velkovýrobu vepřového masa. Náročnost těchto plemen byla daná jejich vysokou výkonností. Technologie chovu prasat se vyvíjely z části s cílem po- krýt nároky těchto zvířat a pochopitelně s cílemmaximalizovat efek- tivitu produkce. Společenské změny v rozvinutých zemích, zájem částí spotřebitelů o životní podmínky zvířat a v neposlední řadě i ochota a schopnost platit vyšší ceny za potraviny, které jsou nejen kvalitní, ale i získané způsobem který lépe odpovídá životní ϐilosoϐii těchto lidí. Je pocho- pitelné, že odpovídající způsob chovu prasat nemůže být založen pouze na sentimentálních a mnohdy zkreslených představách lai- ků. Chybí tu i dlouholetý přirozený vývoj potřebných technologií. Pozitivní roli tu hrají chovatelé, kteří v tomto způsobu chovu nalezli perspektivu. Je potěšitelné,že se tyto chovy nevyskytují pouze v tra- dičních oblastech (například Skandinávie, Velká Británie apod., ale že je můžeme najít i u nás. Tyto chovy pak často s úspěchem využívají odolnější lokální ple- mena. A tím je u nás právě plemeno přeštické. Příkladem je biofarma pana Josefa Sklenáře, založená již v roce 1991. Od roku 1999 je far- ma a její produkty certiϐikována jako Uznaný podnik ekologického zemědělství. Farma se zabývá rostlinnou i živočišnou výrobou, dis- ponuje bioplynovou stanicí, vlastními jatky a nabízí celou řadu vlast- ních produktů. Na farmě je realizován, v České republice dnes zcela ojedinělý, ven- kovní chov přeštických prasat, kde se farma jako spoluřešitel podílí na výzkumném grantu s VÚŽV, v.v.i. s tímto způsobem chovu, který má sezónní charakter, mají na farmě už pětileté zkušenosti. Pozemky pro prasata jsou ohraničeny elektrickým ohradníkem a v některých místech i balíky slámy. Vymezený prostor poskytuje prasatům past- vu, umožňuje rytí a další přirozené aktivity jako je např. válení v bah- ně. Plachtové přístřešky umístěné na pastvině slouží prasatům jako ochrana před nepříznivým počasím, v létě poskytují stín a prasata

21

zde odpočívají. k tomuto účelu mají prasata k dispozici dostatek čisté slámy. Výhodou pastvy je využití přirozených zdrojů živin, vitamí- nů a minerálních látek obsažených nejen v rostlinách, ale i v půdě. Prasata si mohou, kromě pastvy, vyrýt kořínky rostlin, různé larvy a brouky. Pastva je prasatům zpřístupňována pomocí elektrického ohradníku postupně, tak aby se umožnila částečná regenerace vege- tace z prvních oplůtků. Na farmě v Sasově se využívá tzv. rodinový odchov selat. Jednu ro- dinu tvoří 5-7 prasnic s přibližně stejně starými selaty a jeden kanec, který kojící prasnice zapouští. Selata jsou odstavována ve věku 3 mě- síců, zůstávají ve stejném prostředí, zatímco prasnice jsou odvedeny do stáje pro březí prasnice. Selata na biofarmě mají mnohem delší kontakt s matkou a postupně se naučí přijímat krmnou směs. Období odstavu proto pro ně není stresující v porovnání se selaty v konvenč- ních chovech, která jsou odstavována ve věku 28 dní. Porážkové hmotnosti dosahují prasata na biofarmě ve věku 7-8 měsíců. Krmné dávky pro prasata se vyznačují nižší koncentrací živin, zejména niž- ší úrovní dusíkatých látek a to z důvodů jejich limitovaných zdrojů v oblasti ekologického zemědělství. v krmivech není možné pou- žít extrahované šroty, syntetické aminokyseliny a produkty GMO. Krmné směsi na biofarmě jsou převážně založeny na luskovinoobil- ných směskách, obilninách a vojtěšce. Poptávka spotřebitelů po mase a dalších produktech pocházejících z farem hospodařících v ekologickém systému je důkazem, že se zvy- šuje zájem o kvalitní potraviny a také o pohodu zvířat. Všechny tyto požadavky splňuje biofarma pana Sklenáře v Sasově, která je rozsa- hem, množstvím nabízených produktů a aktivit největší v České re- publice. Zdá se, že přeštické černostrakaté plemeno prasat by mohlo být vhodné pro tento způsob hospodaření. Předurčují je k tomu vlast- nosti jako jsou nenáročnost a přizpůsobivost vůči podmínkám pro- středí, odolnost vůči chorobám a výborné mateřské vlastnosti prasnic. Je pochopitelné, že se tímto směrem nemusí nutně ubírat všechny naše chovy, ale zdejší cenné zkušenosti a v neposlední i podnikatel- ská odvaha jsou jistě povzbuzením pro další zájemce i chovatele.

22

Uplatnění masa přeštických prasat ve špičkové gastronomii Původní plemena prasat nacházejí uplatnění především u nároč- nějších zákazníků. Maso těchto plemen je často vyhledáváno špičko- vými kuchaři. Dlouhá léta byla nabídka surovin pro vrcholnou gastronomii vel- mi omezena a získání masa potřebné kvality bylo velmi problema- tické. Je pochopitelné, že poptávka po těchto surovinách je výraz- nější ve velkých městech. Propagace masa přeštických prasat ujal pražský řezník František Kšána ml. Maso a masné výrobky prodává v rodinném řeznictví v Praze, ale neváhá cestovat po celé republice a předvádět tzv. na živo, jak maso zpracovat. Velký ohlas měla jeho řeznická show na výstavě Náš chov v Lysé nad Labem v roce 2011. Diváci nejen že na vlastní oči viděli, jak vypadá půlka jatečného těla přeštického prasete, ale během celého dne měli možnost sledovat bourání masa, správnou přípravu steaků, klobás nebo škvarků a ho- tové pokrmy ochutnat. Zárukou kvality a původu masa přeštických prasat je registrované logo. V době vzniku této knihy má pokrmy z masa přeštických prasat v nabídce již řada restaurací, např. restaurace společnosti Ambiente, Chagall’s, Mlýnec, La Rotonde, CottoCrudo, Domyno Restaurant, ob- chod a bistro s italskými delikatesami La Bottega di Finestra a mno- ho dalších. Speciality za masa přeštických prasat nabízí také restau- race Sansho v Praze. Majitel a šéϐkuchař restaurace Paul Day prefe- ruje maso zvířat z venkovního odchovu, které se vyznačuje vynikající chutí, texturou a šťavnatostí. Pro tyto vlastnosti je u hostů restaurace velmi oblíbené. Nejoblíbenější v nabídce pokrmů z masa přeštických prasat je pečený bok s vodním melounem. Maso do restaurace do- dává řeznictví The Real Meat Society. Do řeznictví nakupují jatečné půlky, které vyvěšují v chladícím boxu a posléze bourají. Vyvěšování masa tzv. suchým procesem bylo zcela běžným po- stupem na počátku minulého století. Při tomto způsobu zpracování bylo maso naporcováno na poloviny nebo čtvrtky a na několik týd- nů zavěšeno do chladicího boxu. Během vyvěšování dochází součas- ně ke dvěma procesům. Prvním z nich je ztráta tekutiny, jejíž část

23

je vstřebávána do masa, které je pak šťavnatější odpařována, což má za následek zintenzivnění chuti. Druhým pro- cesem, který probíhá při vyvěšování masa suchým procesem, je uvolnění enzymů, které jsou v mase obsaženy. Tyto enzymy narušují pojivovou tkáň, čímž maso získává na křehkosti a jemnosti textury . Při procesu vyvěšování dochází k 15-20% ztrátě tekutin a tedy i úbytku hmotnosti a snížení výtěžnosti masa z jednoho kusu zvířete. V řeznictví zpracovávají celá jatečná zvířata „od rypáčku po ocásek“. Podle slov spolumajitelky obchodu Michaely Jorgensen lidé znovu ob- jevují typickou chuť vepřovéhomasa, kteroumámaso přeštickýchpra- sat, a objevují význam a důležitost tuku obsaženého v mase. Zákazníci prý často vzpomínají, že „takhle chutnalo maso kdysi u babičky“. Pokrm z masa přeštického prasete byl součástí menu Národního týmu Asociace kuchařů a cukrářů České republiky , který se ve dnech 5. – 10. října 2012 zúčastnil 23. olympiády IKA v němec- kém Erfurtu. Jako hlavní chod národní tým prezentoval pečené vep- řové karé, smažený vepřový bůček s křenovou espumou, špenátovou rolku s kapustou, česnekový krém a pečené hřiby s kořenovou zele- ninou. Národní tým získal bronzovou medaili za studenou kuchyni a stříbro za teplou, v součtu výsledků celkově druhé místo. Největším problémem v řetězci chovatel-konzument je porážka jatečných prasat. Současný systém zpeněžování prasat, který je na- staven na vysokou produkci prasat pro obchodní řetězce a velkoz- pracovatele, znevýhodňuje chovatele přeštických prasat, neboť ma- sivní výroba vyžaduje jiné parametry a podniky nejsou zařízeny pro produkci masa nadstandardní kvality. Porážka prasat je sledována a limitována mnoha předpisy, a proto je vznik jatek komplikovaný a ϐinančně náročný. Přesto jsme zazna- menali vznik takového provozu u pana Sklenáře v Sasově u Jihlavy. V chovatelsky vyspělých zemích, kde je chov lokálních plemen zá- ležitostí regionu, řeší porážku prasat družstevní provozy. V České republice je chov přeštických prasat rozšířen po celém území státu, a proto tato cesta zřejmě nebude perspektivní. Je to spíše výzva pro podnikatele v regionech. a část tekutiny je

24

25 LITERATURA Brabenec J. (1989). Historie a rozvoj přeštického černostrakaté- ho plemene, jeho podíl na realizaci koncepce rozvoje chovu prasat v Západočeském kraji. Soubor referátů a analytický rozbor výsled- ků šlechtitelských chovů přeštického černostrakatého plemene. Odborné školení. Zbiroh. Diblík T., Klusáček J., Grüner V., Brabenec J. (1989). Test kombinova- telnosti plemen (linií) ve velkém šlechtitelském chovu prasat. Živo- čišná výroba, 33 (8), 715-722 str. Dufek J., Buchta S., Ivánek J. (1987). Fenotypová a genetická analýza užitkových vlastností populací prasat šlechtitelských chovů v ČSR. Živočišná výroba, 32 (8), 735-746 str. Fiedler J., Klusáček J. (1985). Struktura šlechtitelské základny a in- tenzita selekce u mateřských plemen prasat. Zborník prednášok- -dosiahnuté výsledky a další realízácie šlechtitelských a hybridi- začních programov hovadzieho dobytka a ošípaných. Tatranská Lomnica, 109-121 str. Hodan J. (1998). Historie vzniku a průběh zvelebování chovu pře- štického prasete. Pod Zelenou horou, Vlastivědný sborník jižního Plzeňska, I(XIII). č. 2. Hovorka F., Pavlík J., Pour M., Brandejs M. (1978). Komplexní vyhod- nocení importovaných prasat plemen pietrain v letech 1965-1975. Dílčí závěrečná zpráva, VŠZ Praha. Hovorka F., Sidor V., Smíšek V. (1967). Chov prasat. SZN, Praha. Ivánek J. (1989). Současný stav a perspektivy šlechtitelské práce v chovu prasat v ČSR. Zborník Aktuálné otázky šlachtenia ošípa- ných v SSR. Bánská Bystrica, 26-36 str. Ivánek J., Šťastný J. (1989). Zušlechťování přeštických černostraka- tých prasat. Náš chov, 3, 123-125 str. Moskal V. (1963). Ke zdokonalení plemene prasat lze použít zušlech- ťovacího křížení. Náš chov, 2, 14-16 str. Moskal V. (1963). Regenerace přeštického prasete (Zušlechťování přeštického prasete). Zpráva výzkumného úkolu, Výzkumný ústav pro chov prasat, Kostelec nad Orlicí.

Moskal V. (1964). Předběžné výsledky užitkového křížení přeštic- kých prasat s plemenem landrace. Náš chov, 3, 107-108 str. Moskal V. (1964). Regenerace, úprava chovného cíle a plemenného standardu přeštického prasete. Náš chov, 10, 404-409 str. Moskal V. (1970). Výzkum fenotypových a genotypových paramet- rů vlastností výkrmnosti a jatečné hodnoty při čistokrevné pleme- nitbě a křížení přeštického černostrakatého plemene prasat.Závě- rečná zpráva, VÚŽV Praha-Uhříněves. Pavlík J. (1982). Křížení přeštických černostrakatých prasnic s kan- ci plemen landrace a hampshire. Sborník AF VŠZ v Praze, řada B, 37, 181-193. Pavlík J. (1991). Užitkové vlastnosti přeštických černostrakatých prasat. AF VŠZ v Praze, 1-86 str. Pavlík J., Kolář M. (1990). Analýza reprodukčních znaků prasnic přeštického černostrakatého plemene. Sborník AF VŠZ v Praze, řada B, 52, 171-176 str. Plesnivý K. (1964). Přeštické černostrakaté prase uznáno novým samostatným plemenem. Náš chov, 10, 403-404 str. Pulkrábek J., Fulík J., Šafránek F., Šifner J., Šiler R. (1978). Realizace hybridizačního programu v chovu prasat v ČSR. Ministerstvo země- dělství a výživy ČSR, SZN, Praha, 1-131 str. Šafránek F. (1963). Plemenářskými a organizačními opatřeními zajistit dostatek kvalitních selat pro výrobu jatečných prasat. Náš chov, 3, 94-96 str. Šafránek F. (1965). Vývoj kontroly užitkovosti kanců v ČSSR. Náš chov, 11, 457-461 str. Šiler R. (1960). Srovnání jatečné hodnoty u jednotlivých typů bílého ušlechtilého prasete a plemen používaných k užitkovému křížení. Živočišná výroba, 5 (12), 911-924 str. Vacková I., Wolf J., Čepica S. (1998). Plemeno přeštické černostraka- té – genová rezerva. Náš chov, 6, 19-20 str.

26

PŘEŠTICKÉ ČERNOSTRAKATÉ PRASE Živé dědictví po předcích

Ing. Eva Václavková, Ph.D. Ing. Miroslav Rozkot, CSc. Ing. Anne Dostálová Fotograϐie: archiv VÚŽV a © Michal Moučka 2012 Vydal: Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i. (Institute of Animal Science), Přátelství 815 104 00 Praha Uhříněves

Tisk: POWERPRINT s.r.o. Brandejsovo nám. 1219/1 165 00 Praha - Suchdol Praha 2012