Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu

STŘETY ZÁJMŮ PŘI OCHRANĚ BIODIVERZITY A KLIMATU A JEJICH ŘEŠENÍ Z POHLEDU PRÁVA

Martina franková Michal sobotka (eds.)

univerzita karlova právnická fakulta

2025

Kniha je dostupná na internetu v interaktivním formátu FlippingBook™: https://cld.bz/xsJBKmp

Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 4.0 Mezinárodní Licence

STŘETY ZÁJMŮ PŘI OCHRANĚ BIODIVERZITY A KLIMATU A JEJICH ŘEŠENÍ Z POHLEDU PRÁVA CONFLICTS OF INTEREST IN BIODIVERSITY AND CLIMATE PROTECTION AND THEIR RESOLUTION FROM A LEGAL PERSPECTIVE

Martina Franková Michal Sobotka (eds).

Praha 2025

Recenzenti: Hanák Jakub Máčaj Ľudovít Michalovič Matúš Stejskal Vojtěch Vícha Ondřej Žákovská Karolina

Tento sborník je výstupem z konference Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu a jejich řešení z pohledu práva (Conflicts of interest in biodiversity and climate protection and their resolution from a legal perspective), která se konala v rámci projektu Specifické ho vysokoškolského výzkumu č. 260 752 „Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klima tu a jejich řešení z pohledu práva“ a je výstupem z tohoto projektu. KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu a jejich řešení z pohledu práva (konference) (2025 : Špindlerův Mlýn, Česko) Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu a jejich řešení z pohledu práva = Conflicts of Interest in Biodiversity and Climate Protection and their Resolution from a Legal Perspective / Martina Franková, Michal Sobotka (eds). – Praha : Právnická fakulta, Univerzita Karlova, 2025. – 1 online zdroj Částečně anglický a slovenský text, česká, anglická a slovenské resumé Sborník příspěvků ze stejnojmenné studentské vědecké konference – Vydáno v nakladatel ství Eva Rozkotová. – Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy ISBN 978-80-7630-061-3 (Univerzita Karlova, Právnická fakulta ; online ; pdf) * 34 * 341:502/504 * 35.083 * 502.17:551.58 * 502.17 * 574.1 * (062.534) * (0.034.2:08) – právo – mezinárodní právo životního prostředí – konflikt zájmů – ochrana klimatu – ochrana životního prostředí – biodiverzita

– sborníky konferencí – elektronické knihy 34 – Právo [16]

© Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2025 Obálka © František Rozkot, 2025

Fotografie na obálce © Vojtěch Stejskal, 2025 Skupinové fotografie © Michal Sobotka, 2025 Vydala Univerzita Karlova, Právnická fakulta, ediční středisko v nakladatelství Eva Rozkotová, Beroun ISBN 978-80-7630-061-3 (online)

SEZNAM AUTORŮ

Editoři: Martina Franková, Právnická fakulta Univerzity Karlovy Michal Sobotka, Právnická fakulta Univerzity Karlovy Autoři příspěvků: Karel Čejka, Právnická fakulta Univerzity Karlovy Markéta Gregorová, Právnická fakulta Univerzity Karlovy

Denisa Hlušičková, Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Karel Huneš, Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Jakub Kanický, Právnická fakulta Univerzity Karlovy Anna Kučerová, Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě Jakub Mehl, Právnická fakulta Univerzity Karlovy Piero Orlandin, Právnická fakulta Univerzity Karlovy Jakub Straka, Právnická fakulta Univerzity Karlovy Tomáš Vítek, Právnická fakulta Univerzity Karlovy Lucie Zdráhalová, Právnická fakulta Masarykovy univerzity

OBSAH

Martina Franková Předmluva: Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu a jejich řešení z pohledu práva Piero Orlandin Mezinárodní klimatický režim pod UNFCCC – lidé či příroda?

5

7

Markéta Gregorová Potenciál Rámcové dohody o spolupráci pro mírové urovnání sporu o vody Nilu 18 Denisa Hlušičková The Conflict between Foreign Investment Protection and International Climate Commitments: The Case of the Energy Charter Treaty 36 Jakub Kanický The Emergence and Fundamental Elements of Sustainability Due Diligence 54 Karel Čejka Střet zájmů mezi mitigací klimatické změny zaváděním obnovitelných zdrojů energie a ochranou biodiverzity 65 Jakub Mehl Role obcí v rámci komunitní energetiky 82 Jakub Straka Rekultivace přírodě blízkou obnovou: jak zahladit ostré hrany? 98 Karel Huneš Overturismus jako právní a společenský fenomén 112 Tomáš Vítek Princip účasti veřejnosti versus princip procesní ekonomie v přestupkovém řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny 130 Lucie Zdráhalová Climate Aspects in EIA of Intensive Livestock: An Empirical Assessment of Practice in the Light of EU and Czech Law 140 Anna Kučerová Úloha procesov EIA a SEA pri zmierňovaní stretov záujmov v kontexte ochrany biodiverzity a klímy 151 Michal Sobotka Doslov: Klima nebo biodiverzita – to je, oč tu běží? 162

4

PŘEDMLUVA

Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu a jejich řešení z pohledu práva Martina Franková

Změna klimatu a úbytek biodiverzity představují v současné době nejzávažnější glo bální problémy životního prostředí. Podle modelu tzv. planetárních mezí či limitů Země, 1 který vymezuje devět oblastí, devět limitů Země, z nichž 7 již bylo překročeno, 2 představuje nejkritičtější problémy úbytek biodiverzity, změna klimatu, syntetické che mikálie včetně plastů a biogeochemické cykly dusíku a fosforu výrazně změněné lid skou činností. Nezbytnost řešení tohoto závažného, v mnoha ohledech kritického stavu naší plane ty, vyžaduje komplexní reakci, a to včetně implementace promyšleného a adaptivního regulatorního rámce. Dynamický vývoj v oblasti ochrany klimatu s sebou přináší vyšší míru zátěže i do dalších oblastí ochrany životního prostředí, ochranu biodiverzity nevyjímaje. Vznikají tak střety, které jsou svým způsobem a rozsahem nové, a to střety mezi jednotlivými dílčími zájmy v oblasti ochrany životního prostředí, včetně klimatu Současně neubývá na aktuálnosti řešení střetů „tradičních“, ať se již jedná o střety mezi zájmy ekonomickými a ochranou životního prostředí nebo střety vznikajícími při hledá ní rovnováhy mezi tradičnímu základními právy (např. vlastnickým právem, svobodou pohybu, ochranou soukromí) a ochranou životního prostředí. Úkolem práva je nabíd nout způsoby jejich řešení, cesty k nalézání konsenzu. Byť je právo tradičním nástrojem pro řešení střetů různých veřejných i soukromých zájmů, ochrana klimatu a biodiverzity nás staví před nezbytnost hledání zcela nových přístupů. Optimální nastavení regulator ního rámce vyžaduje mechanismy, které jsou schopné na vznikající střety reagovat. Byť někdy se jedná o velmi složité situace, k jejichž řešení nezřídka vede cesta více než trnitá. Tento sborník je výstupem ze studentské vědecké konference podpořené v rámci projektu Specifického vysokoškolského výzkumu č. 260 752 „Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu a jejich řešení z pohledu práva“. Témata jednotlivých příspěvků naznačují, jak široká je variabilita střetů, které v oblasti ochrany klimatu a biodiver zity vznikají. S jejich šíří koreluje také šíře mechanismů, které právo nabízí k jejich řešení, současně se však ukazují jeho limity, kdy v některých oblastech regulace zjevně odpovídajícím způsobem problémy nereflektuje. Jednotlivé příspěvky se věnují všem 1 ROCKSTRÖM, Johan., STEFFEN, Will, NOONE, Kevin. et al. A safe operating space for huma nity . Online. 2009. Nature 461, s. 472–475. ISSN 1476-4687 (online) Dostupné z: https://doi. org/10.1038/461472a [citováno 2025-12-1] 2 STOCKHOLM RESILIENCE CENTRE, STOCHOLM UNIVERSITY, Planetary boundaries , Online. Dostupné z: https://www.stockholmresilience.org/research/planetary-boundaries.html [citováno 2025-12-1].

5

oblastem práva od mezinárodního, přes unijní až po otázky čistě vnitrostátní. Podobně různorodá je hmotně právní materie. Účastníky konference, a tedy i autory příspěvků, jsou postgraduální a pregraduál ní studenti právnických fakult Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, Univerzity Palackého v Olomouci a Univerzity Komenského v Bratislavě. Vedle nich se konferen ce účastnili také akademičtí pracovníci některých Univerzit (Univerzity Komenského v Bratislavě a Univerzity Karlovy), kteří poskytli studentům cennou zpětnou vazbu. Byť tento sborník zachycuje většinu podnětných myšlenek vyslovených na konferenci a je jejím hmotným výstupem, přínos konference nelze ztotožňovat pouze s touto pub likací, neboť nelze opominout podnětnou diskusi mezi účastníky konference vedenou i mimo oficiální časový rámec a podpořenou krásným prostředím Krkonoš. Poděkování patří všem, kteří přispěli ke vzniku této publikace, v prvé řadě autorům jednotlivých příspěvků a recenzentům. Dále děkujeme oddělení vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy a proděkanovi pro vědu, výzkum a ediční činnost prof. JUDr. PhDr. Michalu Tomáškovi, DrSc., za poskytnutí finančních pro středků na vydání tohoto sborníku a v neposlední řadě rektorátu Univerzity Karlovy v Praze za poskytnutí finančních prostředků v rámci projektu Specifický vysokoškolský výzkum (č. č. 260 752), které umožnily konání konference na téma „Střety zájmů při ochraně biodiverzity a klimatu a jejich řešení z pohledu práva“. Velký dík patří PhDr. Robinu Böhnischovi, řediteli Správy Krkonošského národní ho parku, za skvělou přednášku věnovanou ochraně přírody Krkonošského národního parku, jejím úskalím, úspěchům i výzvám. Děkujeme také personálu Patejdlovy bou dy, v jejímž krásném prostředí se konference uskutečnila, a v neposlední krásné přírodě Krkonošského národního parku.

6

Mezinárodní klimatický režim pod UNFCCC – – lidé či příroda? Piero Orlandin 1

Abstrakt: Historický vývoj mezinárodního klimatického režimu byl primárně zaměřen na lid ské potřeby a ekonomický rozvoj a v tomto smyslu byly významné mezinárodní instru menty uvnitř tohoto režimu vesměs antropocentrické. Příroda sice byla uznávána jako nezbytný základ pro život, ale její hodnota byla vnímána spíše skrze prizma užitečnosti pro dosažení cílů mezinárodního klimatického režimu. S plynutím času však přesto došlo k začlenění určitých prvků, o kterých by se dalo souhrnně říct, že reprezentují vlastní zájmy přírody v rámci mezinárodního klimatického režimu. Tento proces kul minoval v Pařížské dohodě z roku 2015, od které už uznání role ekosystémů a biodi verzity má své jasné a zřetelné místo v kontextu celého mezinárodního klimatického režimu. Přesto se však stále nejedná o stav, který by výrazněji narovnal klimatický režim v ochraně mezi člověkem a přírodou. Autor v příspěvku nejdříve představuje dva vlivy, které vedly k tomuto částečnému začleňování a které dále ovlivňují interakci těchto dvou zájmů a následně představuje svůj pohled na to, proč může být věcně správné, že je mezinárodní klimatický režim vytvořený pod UNFCCC skrze své cíle zaměřen v konečném součtu více na člověka, než na vlastní zájmy přírody. Klíčová slova: změna klimatu; příroda; UNFCCC; CBD Abstract: The International Climate Regime under the UNFCCC – People or Nature? The historical development of the international climate regime has been primarily focused on human needs and economic development, and in this sense, the major international instruments within this regime have been largely anthropocentric. Although nature was recognized as an essential basis for life, its value was perceived more through the prism of usefulness for achieving the goals of the international climate regime. With the passage of time, however, certain elements have been incorporated, which could be summarized as representing nature’s own interests within the international climate regime. This process culminated in the 2015 Paris Agreement, since which the recognition of the role of ecosystems and biodiversity has had its clear and distinct place in the context of the entire international climate regime. Nevertheless, it is still not a situation that would significantly straighten out the climate regime in protection between man and nature. In the paper, the author first presents two influences that led to this partial inclusion and that further affect the 1 JUDr. Piero Orlandin, Ph.D, LL.M. Právnická fakulta Univerzity Karlovy. orlandip@prf.cuni.cz, ORCID: 0000-0002-0536-9128

7

interaction of these two interests and then presents his view of why it may be factually correct that the international climate regime created under the UNFCCC is ultimately focused more on man than on nature’s own interests through its goals. Keywords: climate change; nature; UNFCCC; CBD 1. Úvod Mezinárodní klimatický režim je po více než třiceti letech od jeho vzniku 2 již možné považovat za ustálenou mezinárodní platformu, na které různorodí aktéři 3 řeší otázky, které souvisí s antropogenní změnou klimatu. Základním kamenem, na kterém byl tento režim v 90. letech 20. století vystavěn, je Rámcová úmluva OSN o změně kli matu (dále také jen jako „UNFCCC“). Významnost této mezinárodní smlouvy nebyla pouze v tom, že se v ní poprvé zhmotnil fenomén v současnosti pozorovatelné změny klimatu a jejích dopadů do formálně závazného mezinárodněprávního pramenu 4 , ale taktéž tím, že se státy prostřednictvím této smlouvy usnesly na základních principech a východiscích, které tento nově vzniklý režim měly utvářet a do velké míry dodnes utváří. Státy tak vymezily nejen pravidla budoucí spolupráce, ale také v širším smyslu výchozí paradigmata, z kterých bude současná, tedy člověkem zažehnutá a stále živená změna klimatu a její implikace v hlavním mezinárodním diskurzu nahlížena. Výchozí bod tohoto paradigmatu vyplývá poměrně zřetelně z jednoho z nejdůle žitějších ustanovení UNFCCC, čl. 2, jež potvrzuje, že základním motivem, proč má dojít ke stabilizaci koncentrací skleníkových plynů v atmosféře (základní cíl), je pře devším zabránění nebezpečným důsledkům změny klimatu na člověka a jeho eko nomicko-sociálně-kulturní prostředí. 5 Člověk a jeho hospodářský 6 a jiný rozvoj byl od počátku mezinárodního klimatického režimu v popředí, což je patrné i ze dvou článků, které definují závazky smluvních stran v rámci UNFCCC, a tedy i tehdy nově vzniklého mezinárodního režimu. Ty se zaměřují téměř výhradně na člověka, jeho roz 2 Tedy od Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) v roce 1992. Neoficiálně se otázky okolo mezinárodních implikací změny klimatu diskutovaly i dříve – pozn. autora. 3 Nejvýznamněji představovány státy. K tomu srov. MÜLLEROVÁ, Hana. Aktéři klimatické politiky a práva. In: Klimatické právo . 2022. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. 137. 4 A tedy se tím poprvé fenomén změny klimatu zpřístupnil budoucí mezinárodněprávní regulaci. K tomu dále srov. MÜLLEROVÁ, Hana. Klimatické právo jako vznikající právní obor. In: Klimatické právo . 2022. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. 103. 5 K tomu srov. čl. 2 UNFCCC „Konečným cílem této úmluvy a jakýchkoli souvisejících právních dokumentů, které konference smluvních stran případně přijme, je dosáhnout, v souladu s odpovídajícími opatřeními úmlu vy, stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře na úrovni, která by umožnila předejít nebezpečným důsledkům vzájemného působení lidstva a klimatického systému. Této úrovně by mělo být dosaženo v takovém časovém období, který umožní ekosystémům, aby se přirozenou cestou přizpůsobily změně klimatu, přičemž by nebyla ohrožena produkce potravin, a hospodářskému rozvoji, aby mohl pokračovat udržitelným způsobem“ 6 A jiný – pozn. autora.

8

voj a evidenci stavu pokroku a neobsahují 7 v sobě, s částečnou výjimkou písm. d) a e) čl. 4 ustanovení, jež by přímo směřovala na ochranu přírody a jejích ekosystémů před dopady klimatické změny per se . Je sice pravdou, že UNFCCC v úvodním čl. 1 bodu 1 pamatuje na to, že nepříznivé účinky změny klimatu „mají výrazně škodlivé účinky [i] na složení, regenerační schopnosti či produktivitu přirozených a řízených ekosystémů […], 8 z toho však nevyplývá, 9 že by ochrana těchto systémů v nejširším možném smyslu byla základním nebo vedlejším cílem úmluvy či v té době utvářejícího se mezinárodního klimatického režimu. Příroda, respektive biosféra a ekosystémy jako její „oživená“ část 10 jako by byly od počátku mezinárodního klimatického režimu vnímány spíše jako objekt, pomocí nějž se podaří dosáhnout na zmíněný hlavní cíl stabilizace koncentrace skleníkových plynů a zabránění zničujícím důsledkům změny klimatu na člověka spíše než jako něco, co by samo o sobě bylo hodno ochrany v této rámcové mezinárodní smlouvě. Další ustanovení UNFCCC pak vytvářela zejména institucionální a procedurální in strumenty, jež měly primárně sloužit k uvedení mezinárodního klimatického režimu do pohybu. Je tedy možné ve vztahu k UNFCCC a tehdy nově vzniklému mezinárodnímu reži mu uvést, že byl vesměs vystavěn na antropocentrickém paradigmatu, v němž příroda hrála spíše roli nástroje, pomocí nějž se a) částečně dosáhne konečného cíle Úmluvy; b) zajistí člověku hospodářský a společenský rozvoj (prospěch), který bude odolný a udržitelný ve vztahu ke probíhajícímu klimatickému fenoménu. Otázkou tedy zůstává, a tento příspěvek si dává za cíl na toto částečně nabídnout odpověď, zdali tento antropocentristický kurz nastavený na počátku mezinárodního klimatického režimu v 90. letech 20. století zůstal integrální součástí jeho vnitřní iden tity i více než třicet let po jeho ustavení, či zda se v průběhu doby tento počáteční kurz vyvinul i směrem k zohlednění zájmů jiných objektů – tedy v intencích tohoto příspěvku zejména ve vztahu k něčemu, co lze souhrnně označit jako přírodu, biosféru či ekosystémy a to nejen z důvodu jejich napojení na člověka, ale i ve vztahu k těmto objektům 11 samotným.

7 Ani v obecném článku 3, ani v konkrétnějším článku 4 – pozn. autora. 8 K tomu srov. UNFCCC, čl. 3, bod 1. 9 A ani dále z textu mezinárodní smlouvy – pozn. autora. 10 MOLDAN, Bedřich. Podmaněná planeta. Praha: Karolinum, 2015, s. 135–136.

11 Někteří by možná nesouhlasili s jednoznačným označením přírody, biosféry či konkrétních ekosystémů jako objekty v čistě právním smyslu. K zajímavému vývoji k percepci této problematiky v intencích kli matického fenoménu srov. MÜLLEROVÁ, Hana. Práva přírody na rozhraní mezi aktivismem a seriózní debatou. Právník . roč. 163, č. 1/2024.

9

2. Vývoj paradigmatu Jak bylo uvedeno v úvodu, přijetí UNFCCC na Summitu Země v roce 1992 bylo prvním důležitým krokem pro základní vymezení právních vztahů uvnitř mezinárod ního společenství. Stejně tak se ale přijetím UNFCCC a následnými přijatými rozhod nutími konferencí smluvních stran (dále také jen jako „COP“) začaly postupně více utvářet pozice i vůči jiným subjektům a objektům, které v mezinárodním klimatickém režimu hrají významné role. 12 Co se však týkalo většího akcentu na ochranu příro dy v rámci klimatického režimu, výraznější změny bylo možné zaznamenat teprve až po roce 2000. K tomuto mírnému obratu došlo primárně ze dvou důvodů. Prvním motivem byl vliv z pobočných oblastí mezinárodního práva životního pro středí, v tomto případě téměř výlučně z oblasti, kterou upravuje Úmluva o biologické rozmanitosti (dále také jen jako „CBD“). Tu je možné považovat za jednu z nejvýznam nějších, ne-li nejvýznamnější mezinárodní dokument v oblasti ochrany přírody a její biodiverzity. 13 Ačkoliv v CBD není nikde zmínka o fenoménu změny klimatu a jejích dopadů, není to nutné považovat za deficit, neboť ustanovení úmluvy směřují na proces a zajištění výsledku ochrany přírody 14 bez ohledu na to, co by jako ohrožení působilo. A vskutku, CBD ve svých článcích 6 a 8 stanoví rámec ochrany, která taktéž dopa dá na ohrožení přírody v důsledku překotných dopadů změny klimatu. V článku 6 je stanovené, že každá smluvní strana bude, v souladu se specifickými podmínkami a svými možnostmi, vytvářet rámec pro ochranu biodiverzity (přírody). 15 Dále v člán ku 8, který se věnuje pro úmluvu stěžejní ochraně in situ, 16 je mimo jiné stanoveno, že každá smluvní strana (stát), bude podporovat ochranu ekosystému a přírodních sta novišť a udržování životaschopných populací druhů v jejich přirozeném prostředí, ja kož i zajišťovat rehabilitaci a obnovu poškozených ekosystémů a záchranu ohrožených druhů. 17 Je možné proto uvést, že ačkoliv nebyla změna klimatu v CBD nijak zmíně na, režim, který tato úmluva vytvořila, zahrnoval taktéž ochranu přírody, biodiverzity a ekosystémů před ohroženími, které způsobovala a dále způsobuje změna klimatu. Jak bylo uvedeno, mezinárodní režim ochrany přírody neakcentoval, ačkoliv byl v obecné rovině na klimatickou změnu použitelný, alespoň na politické úrovni na za čátku 90. let 20. století otázku ochrany přírody před klimatickou změnou nijak více. 12 Mezi významné subjekty patří například mezinárodní organizace, občanská společnost, korporace či mezinárodní rozhodčí orgány. K tomu podrobněji srov. MÜLLEROVÁ, Hana. Aktéři klimatické politiky a práva , s. 137–142. 13 JANČÁŘOVÁ, Ilona a KOLEKTIV. Právo životního prostředí: zvláštní část . Brno: Masarykova univerzi ta, 2015, s. 226–227. 14 Udržení a zlepšení její kvality – pozn. autora. 15 CBD, čl. 6, písm. a). 16 JANČÁŘOVÁ, Ilona a KOLEKTIV. Právo životního prostředí: zvláštní část , s. 226. 17 CBD, čl. 8, písm. d) a f).

10

To bylo právě z důvodu vytvoření pobočné úmluvy, 18 která se tím výhradně zaobíra la. Určitým hendikepem však bylo, že zájmy přírody zůstaly z pohledu ochrany před změnou klimatu stát někde na půli cesty. Jak bylo výše uvedeno, UNFCCC a režim, který vytvořila, byl téměř výlučně zaměřen na člověka a jeho socio-ekonomické (hos podářské) prostředí, a tedy se otázkou ochrany přírody před změnou klimatu per se více nezaobíral. Oproti tomu režim vytvořený CBD přírodu chránil, ale zase v žádném dokumentu nezmiňoval změnu klimatu jako její výrazné ohrožení. To bylo alespoň na politické úrovni možné považovat za hendikep, který si smluvní strany v rámci režimu pod CBD uvědomovaly, a proto postupně docházelo k většímu akcentování změny klimatu při ochraně zájmů přírody. Mezi první takové impulzy patřila konference smluvních stran v německém Bonnu v roce 2008 19 , na kterém bylo přijato rozhodnutí č. 9/16, které se výlučně věnovalo intersekci biologické rozmanitosti a změně klimatu. 20 V tomto rozhodnutí se smluvní strany také usnesly, že při vytváření a hodnocení programů vytvořených v rámci ochra ny přírody pod CBD, smluvní strany, bude-li to možné, začlení aspekty změny klima tu do rozhodování a vyhodnocování. Dále také v tomto dokumentu bylo uvedeno, že je všeobecně vhodné posílit spolupráci s jinými mezinárodními režimy, mezinárodní klimatický režim nevyjímaje. Dalším milníkem bylo sice nezávazné, ale přesto významné, uvedení ohrožení pří rody v důsledku změny klimatu v tzv. Cílech z Aichi, které byly mediálně výrazným strategickým dokumentem. V nich byly pojmenovány nejvýznamnější směry ohrožení pro biodiverzitu spolu s kvantifikovatelnými cíli pro jejich řešení. Cílem 10 pak bylo do roku 2015 minimalizovat tlaky na korálové útesy a další ohrožené ekosystémy, které jsou ohrožené změnou klimatu či acidifikací oceánů, tak, aby byla zachována jejich integrita a funkce. 21 Cíle z Aichi byly podpořeny dalšími rozhodnutími a dokumenty smluvních stran přijatými pod CBD. Zmínit je možné například Cancúnskou deklaraci o začlenění ochrany a udržitelného využívání biologické rozmanitosti pro blaho, která uvádí, že provádění Pařížské dohody v rámci UNFCCC „může a mělo by rovněž přispět k pro vádění cílů úmluvy o biologické rozmanitosti [ochrany přírody] a naopak“ . 22 Dále pak taktéž v roce 2018 na konferenci smluvních stran v egyptském Šarm-aš-Šajchu pro 20 K tomu srov. IX/16. Biodiversity and climate change (UNEP/CBD/COP/DEC/IX/16) [online]. CBD, 2008. Dostupné z: https://www.cbd.int/doc/decisions/cop-09/cop-09-dec-16-en.pdf [citováno 2025- 08-23] 21 K tomu srov. Quick guide to the Aichi Biodiversity Targets Pressures on vulnerable ecosystems reduced [on line]. CBD. Dostupné z: https://www.cbd.int/doc/strategic-plan/targets/T10-quick-guide-en.pdf [cito váno 2025-08-23] 22 THE CANCUN DECLARATION ON MAINSTREAMING THE CONSERVATION AND SUSTAINABLE USE OF BIODIVERSITY FOR WELL-BEING (UNEP/CBD/COP/13/24) . CBD, 2016, odst. 6. preambule 18 UNFCCC – pozn. autora. 19 COP09 – pozn. autora.

11

střednictvím rozhodnutí konference smluvních stran věnované výlučně biodiverzitě a klimatické změně. 23 I doposud poslední balíček strategických cílů přijatý na konferenci smluvních stran na konci roku 2022 – Kunmingsko-montrealský globální rámec pro biologickou roz manitost definuje jako jeden ze strategických cílů minimalizaci dopadů změny klimatu a okyselování oceánů na biodiverzitu. 24 Jak je tedy patrné z režimu globální ochrany přírody vycházejícího z CBD a dalších navazujících rozhodnutí smluvních stran, změna klimatu a její dopady je fenomén, s kterým je v konečném součtu celé masy rozhodnutí a jiných dokumentů přijatých státy poměrně významně pracováno. Je tedy pochopitelné, že se určité prvky přelily i do „pobočného“ mezinárodního klimatického režimu, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že většina států světa jsou přistoupivší k oběma mezinárodním úmluvám. Druhým důvodem, proč se o větším začlenění otázek kolem ochrany přírody do me zinárodního klimatického režimu začalo více mluvit, byl tlak určitých skupin států 25 , které více prosazovaly pro ně důležitou otázku ochrany „práv“ přírody i širší otázky klimatické spravedlnosti i v rámci mezinárodního klimatického režimu. 26 Jako zástup ce tohoto posunu je možné uvést poměrně málo známou Dohodu z Cochabamby, která byla přijata v Bolívii na Konferenci národů světa o změnách klimatu a právech Matky Země. Ta reagovala na celkově „neúspěšný“ 27 vývoj setkání COP v Kodani v roce 2009 a více otevřela, alespoň pro zúčastněné aktéry z řad občanské společnosti, otázku možných alternativních přístupů k přírodě a jejím zájmům ve světle klima tické změny. Kromě uznání práv přírody 28 , dohoda také kritizovala systém tržních mechanismů v regulaci emisí skleníkových plynů, a to i ve vztahu k zájmům přírody. Tato kritika doposud nastaveného systému nebyla překvapující zjištění, ačkoliv bylo částečným paradoxem, že mezinárodní společenství jako celek považovalo tržní mecha nismy v tomto období za základní nástroj, pomocí kterého se mělo dojít k cíli stanove ném v UNFCCC. Ačkoliv Dohoda z Cochabamby nebyla ani nezávazným pramenem pro mezinárodní klimatický režim 29 , výrazně symbolizovala stále větší globální rozkol 23 K tomu srov. 14/5. Biodiversity and climate change (CBD/COP/DEC/14/5) [online]. CBD, 2018. Dostupné z: https://www.cbd.int/doc/decisions/cop-14/cop-14-dec-05-en.pdf [citováno 2025-08-24] 24 Target 8 Minimize the Impacts of Climate Change on Biodiversity and Build Resilience [online]. CBD, . Dostupné z: https://www.cbd.int/gbf/targets/8 [citováno 2025-08-24] 25 Zejména jihoamerických – pozn. autora. 26 Zejména z pohledu některých jihoamerických, afrických a oceánských států v sobě otázka klimatické spra vedlnosti taktéž obsahuje práva přírody a některých přírodních a ekosystémových prvků – pozn. autora. 27 Čemuž je možné objektivně přisvědčit, neboť na konferenci se nepodařilo dosáhnout hlavního cíle, který si předsevzala, a to vyřešení toho, jaký režim bude po doběhnutí prvního kontrolního období upraveného Kjótským protokolem. K tomu srov. SANDS, Philippe et al. Principles of International Environmental Law . Cambridge: Cambridge University Press, 2013, s. 294. 28 V rámci dokumentu symbolizovanou zejména Všeobecnou deklarací práv Matky Země – pozn. autora. 29 Byla přijata na „soukromé“ konferenci, kterou organizovala Bolívie – pozn. autora.

12

v chápání toho, jak by měl mezinárodní klimatický režim vypadat a co, respektive koho, by měl doopravdy chránit. 30 Oproti předešlému zástupci ryze soukromého dokumentu je možné postavit i jeden, který byl již formální součástí masy mezinárodních rozhodnutí, jež byly v rámci klima tického režimu přijaty. Řeč je v tomto případě o tzv. Cancúnské dohodě, což nebylo nic jiného než soubor rozhodnutí, který byl přijat smluvními stranami UNFCCC na konferenci v mexickém Cancúnu ve stejném roce jako dohoda z Cochabamby. První z tzv. Canúnských rozhodnutí ve své preambuli uvedlo, že „změna klimatu před stavuje naléhavou a potenciálně nevratnou hrozbu pro lidské společnosti a planetu, a proto vyžaduje, aby byla neodkladně řešena všemi smluvními stranami.“ 31 Pro odbornou veřej nost v oblasti mezinárodní klimatické politiky byla konference v Cancúnu známá spíše tím, že poprvé vtáhla téma lidských práv, respektive dopadů na výkon lidských práv, do formálního dokumentu přijatého v mezinárodním klimatickém režimu. Byla to ale taktéž konference v Cancúnu, kde se v zákulisí začalo více diskutovat, a to zejména v důsledku tlaku určitých skupin států, o tom, jakou roli by měla skutečně hrát pří roda v rámci tohoto režimu a zdali není možné určitým způsobem více a komplexněji zahrnout přírodní služby 32 do řešení klimatického fenoménu. A ačkoliv se stále jednalo o vnímání přírody a možností, které nabízí prizmatem jejího přispění k možnému zmírňování a adaptaci na změnu klimatu, určité pozice se začaly od 2010 ještě více formovat. To následně ovlivnilo i podobu v té době pomalu připravovaného další ho mezinárodního instrumentu, který měl reagovat na spatřované nedostatky tehdy hlavního dokumentu 33 , který měl upravovat vztahy mezi státy v rámci mezinárodního klimatického režimu. Pařížská dohoda, která byla podepsána na sklonku roku 2015 byla považována za mezník v mezinárodní klimatické spolupráci. 34 Svým způsobem to částečně může platit i pro otázku směřování klimatického režimu. Pařížská dohoda totiž poprvé v hlavním mezinárodně klimatickém instrumentu uvedla, že změna klimatu a její do pady jsou výrazným lidskoprávním problémem a její řešení nemůže být zcela oproš těno od lidskoprávních závazků, které příslušné strany v rámci jiných režimů přijaly. 35 Ačkoliv toto prohlášení samo o sobě pravděpodobně nevytvořilo žádné nové povinnos ti s ohledem na ochranu lidských práv, z hlediska vymezení směru spolupráce utvrdily 30 K tomu srov. balík dokumentů přijatý na konferenci Documents of the World People’s Conference on Climate Change and the Rights of Mother Earth [online]. 2010. Dostupné z: https://readingfromtheleft. com/PDF/CochabambaDocuments.pdf [citováno 2025- 08-26] 31 K tomu srov. preambule rozhodnutí 1/CP.16 [online]. Framework Convention on Climate Change Dostupné z: https://unfccc.int/documents/6527 [citováno 2025- 08-25] 32 A nepřímo i zájmy přírody – pozn. autora. 33 Kjótského protokolu – pozn. autora. 34 WEWERINKE-SINGH, Margaretha. State Responsibility, Climate Change and Human Rights under International Law . Oxford, United Kingdom: Hart Publishing, 2019, s. 52. 35 Pařížská dohoda, preambule (odst. 12).

13

antropocentristický kurz celého mezinárodního klimatického režimu. Je sice pravdou, že v Pařížské dohodě je formálně uznána hodnota všech ekosystémů, jakož i nutnost ochrany biologické rozmanitosti, a to zejména při přijímání opatření k řešení klima tické změny 36 , to však opět neznamená, že by v textu samotné dohody bylo nějaké ustanovení, které by komplexněji upravovalo zájmy přírody v klimatickém fenoménu. Na tom nic nemění ani čl. 7 odst. 5, v kterém smluvní strany uznávají, že při imple mentaci adaptačních opatření by se tyto kroky měly řídit přístupem, který mimo jiné bere v úvahu i ekosystémy. 37 To je však možné těžko považovat za něco více než pouze obligatorní formuli, pomocí které smluvní strany chtějí vyjádřit myšlenku, že adaptač ní opatření mají být holistická. Je sice pravdou, že větší důraz na lidskoprávní aspek ty při řešení 38 klimatické změny a vtažení témat jako klimatická spravedlnost mohly, a v konečném důsledku nepřímo podpořily zájmy přírody v nejširším možném smyslu, stále to však neznamená, že by byl režim vytvořený pod UNFCCC a nyní reprezento vaný Pařížskou dohodou z hlediska objektů zájmu vyrovnaný či snad i v rozumné míře vybalancovaný, což však nemusí být zcela neopodstatněné (viz dále). 3. Současný stav: antropocentrický výchozí bod Jak vyplývá z dosavadního rozboru, dle názoru autora tohoto příspěvku je zcela zřej mé, že mezinárodní klimatický režim vytvořený UNFCCC a dále rozvinutý Kjótským protokolem, Pařížskou dohodou a řadou dalších rozhodnutí konference smluvních stran udržuje antropocentristický kurz nastavený na začátku jeho ustavení v 90. letech 20. století. A i přes vývoj, který byl částečně ovlivněný jak pobočným mezinárodním režimem ochrany přírody, jakož i přírodě bližšími zájmy některých skupin států, není možné tvrdit, že mezinárodní klimatický režim se více zaměřuje na ochranu přírody vyjma případů, kdy by taková ochrana byla v souladu s cíli mezinárodního klimatic kého režimu. 39 Nabízí se tedy otázka, zdali je to nutně pro ochranu přírody ve světle zintenziv ňujících se dopadů změny klimatu špatná zpráva. Dle názoru autora tohoto textu to tak nemusí být výlučně. Důležité je si uvědomit, že oba režimy mají, ač se to nemusí na první pohled zdát zřejmé, opravdu odlišné cíle. Zatímco cílem UNFCCC a celého režimu je zejména stabilizovat koncentraci skleníkových plynů v atmosféře na úrov ni, která zabrání zhoršujícím se dopadům na člověka a jeho okolí, cílem hlavní „pří rodářské“ mezinárodní dohody je ochrana jejích částí, tedy biologické rozmanitosti přírody jako celku spolu s udržitelným využíváním jejích složek a nastavení pravidel rozdělování užitků z přírody. A ačkoliv je možné a vhodné v určitých částech prolínat 36 Pařížská dohoda, preambule (odst. 14).

37 K tomu srov. Pařížská dohoda, čl. 7, odst. 5. 38 Tedy pro mitigaci i adaptaci – pozn. autora.

39 Tedy v souladu s cílem stabilizace koncentrací skleníkových plynů v atmosféře, které by zabránilo nebez pečným důsledkům změny klimatu na člověka a jeho ekonomicko-sociálně-kulturní prostředí – pozn. autora.

14

uvedené režimy, 40 hlavním cílem, kterého by měl mezinárodní klimatický režim do sáhnout, musí být stabilizace emisí skleníkových plynů v atmosféře. Dle názoru autora tohoto textu je toto tak existenční cíl, že je do určité míry i schopný ospravedlnit to, že je mezinárodní klimatický režim v některých případech z hlediska podpůrných cílů vůči vlastním zájmům přírody až přehlíživý a pokud je příroda v rámci mezinárodní klimatické spolupráce akcentována, tak je to opět spíše přes prizma její užitečnosti pro dosažení cílů mezinárodního klimatického režimu. Nabízí se tedy otázka druhá, a to, jak je možné více zohlednit zájmy přírody ve svět le dopadů změny klimatu. Jak již bylo uvedeno, mezinárodní režim ochrany přírody a jejích součástí vytvořený Úmluvou o biologické rozmanitosti sice některými svými ustanoveními může pokrývat ohrožení zájmů přírody ve světle klimatické změny, ur čitým problémem však může být, že jsou tato ustanovení poměrně obecná, a proto jejich efektivní naplňování závisí na (dobré) vůli té či oné smluvní strany. Je zde tedy problém roztříštěnosti, která jasně nepojmenovává kroky, které smluvní strany spo lečně povedou k ochraně vybraných zájmů přírody a jejích ekosystémů. Autor tohoto příspěvku připouští, že v některých případech může být ochrana vybranými státy vy konávána na tak vysoké úrovni, že splňuje v současnosti nejvyšší možné požadavky. Výzvou však je toto unifikovat do něčeho, co bude právně závazné, ale také dostateč ně konkrétní pro všechny smluvní strany v rámci CBD režimu. Ostatně, zpřísnění určitých závazků, jakož i jejich závazná konkretizace je něco, co mezinárodní režim ochrany přírody „bolí“ již velmi dlouho a zároveň je to něco, po čem volají význam ní stakeholdeři. 41 Je sice pravda, že přijetím Kunmingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost došlo k určitému posunu, zejména co do přesněji definovaných cílů a metodiky jejich vyhodnocování, stále se však nejedná o něco, co by komplexněji zohledňovalo zájmy přírody v ochraně před dopady klimatického fe noménu. Je tedy možné uzavřít, že příroda jako celek v současnosti není z hlediska mezinárodního práva komplexněji chráněna před klimatickým fenoménem a jeho do pady. Pokud k efektivní ochraně dochází, je to spíše na základě překrývajících se cílů či důsledku nepřímého působení jiných režimů, či osvícené aktivity některých států. 4. Závěr Na začátku tohoto příspěvku byla položena otázka, zdali zaměření mezinárodního klimatického režimu na člověka tak, jak to bylo definováno na počátku utvořeného režimu v 90. letech 20. století, stále přetrvává i po třiceti letech. 42 Nalezená odpověď na tuto otázku je poměrně jasná. Ačkoliv se může z vnějšku zdát, že příroda a její vlastní zájmy v rámci mezinárodního klimatického režimu dostaly postupem času stále 40 Například při využití přírodě blízkých řešení při zmírňování a adaptaci na klimatickou změnu – pozn. autora. 41 World Economic Forum, Why we need a Paris Agreement for nature [online]. 2019. Dostupné z: https:// www.weforum.org/stories/2019/09/why-we-need-a-paris-agreement-for-nature/ [citováno 2025-09-01] 42 Oproti vlastním zájmům přírody – pozn. autora.

15

větší slovo, a tedy i celý režim se tím vyvinul k vyváženější ochraně zájmů tohoto ob jektu, není to dle názoru autora tohoto příspěvku skutečností. Příroda se sice stále více objevuje v mezinárodním klimatickém režimu, ale to spí še z důvodu její vhodnosti pro holistická a přírodě blízká klimatická řešení (užiteč nost). Autor příspěvku nechce vůbec říct, že je tato metoda chybná či jinak nevhodná. Určitým problémem však může být, že proti tomuto náhledu nestojí z hlediska mezi národního práva rámec obdobné síly, který by komplexněji vyvažoval v určitých plo chách střety zájmů mezi člověkem a přírodou. Hrozí tedy, že se v některých oblastech člověk, respektive lidstvo zaměří až moc na „sterilní“ cíl stabilizace emisí skleníkových plynů bez toho, aby při tom zohlednil skutečné zájmy přírody. Je však dle názoru au tora tohoto příspěvku zcela správně, že tento rámec není více součástí mezinárodního klimatického režimu pod UNFCCC, neboť jeho cílem bylo a je ještě trochu něco jiného, než důležitá ochrana globálních i lokálních ekosystémů před dopady změny klimatu. A ačkoliv je pro mezinárodní společenství a státy vytvoření odpovídajícího rámce této ochrany z praktických i morálních pozic nutné považovat za zcela opodstat něný imperativ, nevyřeší ho jeho postupné a svým způsobem „salámové“ začleňování do režimu pod UNFCCC. Taková ochrana je potom spíše částečná, než komplexní a zaměřuje se pouze na vybrané objekty, které mají pro řešení problému svou užiteč nost. Riziko, že další části přírody, které se nenacházejí ve „světle reflektorů“ fenoménu současné změny klimatu, budou v konečném součtu opomenuty, je příliš vysoké. Jaká je však vhodná forma této mezinárodní ochrany a celého rámce je otázka zcela jiná, která by si zasloužila příspěvek o rozsahu větším, než nabízí tento text. Jisté však je, že dluh lidstva vůči přírodě a jejím ekosystémům nezmizí. Naopak, potřeba odpovídající ochrany bude stále naléhavější. V opačném případě se riziko toho, že člověk bude žít ve světě, jehož přírodní „textura“ bude ještě více pozměněná než doposud, splývá té měř s jistotou. 43 Úkol to není a nebude snadný, přesto na něj lidstvo a státy, které ho reprezentují nesmí rezignovat.

43 KOLBERT, Elizabeth. Šesté vymírání: Nepřirozený příběh . Brno: Barrister & Principal, 2018, s. 9–10.

16

Seznam pramenů • JANČÁŘOVÁ, Ilona a kol. Právo životního prostředí: zvláštní část . 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2015. ISBN 978-80-210-8041-6. • KOLBERT, Elizabeth. Šesté vymírání: Nepřirozený příběh . 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2018. ISBN 978-80-7364-052-1. • MOLDAN, Bedřich. Podmaněná planeta . 2. vyd. Praha: Karolinum, 2015. ISBN 978-80-246-2999-5. • MÜLLEROVÁ, Hana. Aktéři klimatické politiky a práva . In: MÜLLEROVÁ, H. a kol. Klimatické právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, 728 s. ISBN 978-80-7676-580-1. • MÜLLEROVÁ, Hana. Klimatické právo jako vznikající právní obor. In: MÜLLEROVÁ, H. a kol. Klimatické právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, 728 s. ISBN 978-80 7676-580-1. • MÜLLEROVÁ, Hana. Práva přírody na rozhraní mezi aktivismem a seriózní de batou. Právník . roč. 163, č. 1/2024, s. 3–14. ISSN 0231-6625. • SANDS, Philippe et al. Principles of International Environmental Law . 3. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2013. ISBN 978-0-521-14093-5. • WEWERINKE-SINGH, Margaretha. State Responsibility, Climate Change and Human Rights under International Law . 1. vyd. Oxford, United Kingdom: Hart Publishing, 2019. ISBN 978-1-5099-1844-7. • 14/5. Biodiversity and climate change (CBD/COP/DEC/14/5) [online]. CBD, 2018. Dostupné z: https://www.cbd.int/doc/decisions/cop-14/cop-14-dec-05-en.pdf [ci továno 2025- 08-24] • Documents of the World People’s Conference on Climate Change and the Rights of Mother Earth [online]. 2010. [citováno 2025- 08-26]. • Dostupné z: https://readingfromtheleft.com/PDF/CochabambaDocuments.pdf • IX/16. Biodiversity and climate change (UNEP/CBD/COP/DEC/IX/16) [online]. CBD, 2008. Dostupné z: https://www.cbd.int/doc/decisions/cop-09/cop-09 dec-16-en.pdf [citováno 2025- 08-23]. • Quick guide to the Aichi Biodiversity Targets Pressures on vulnerable ecosystems redu ced [online]. CBD, . Dostupné z: https://www.cbd.int/doc/strategic-plan/targets/ T10-quick-guide-en.pdf [citováno 2025- 08-23] • Target 8 Minimize the Impacts of Climate Change on Biodiversity and Build Resilience [online]. CBD, Dostupné z: https://www.cbd.int/gbf/targets/8 [citováno 2025 08-24]. • THE CANCUN DECLARATION ON MAINSTREAMING THE CONSERVATION AND SUSTAINABLE USE OF BIODIVERSITY FOR WELL-BEING (UNEP/CBD/ COP/13/24) . CBD, 2016. • World Economic Forum, Why we need a Paris Agreement for nature [online]. 2019. Dostupné z: https://www.weforum.org/stories/2019/09/why-we-need-a-paris-agre ement-for-nature/ [citováno 2025-09-01].

17

Potenciál Rámcové dohody o spolupráci pro mírové urovnání sporu o vody Nilu Markéta Gregorová 1 Abstrakt: Vztahy mezi státy povodí Nilu jsou charakteristické nedostatkem vzájemné důvěry a dlouhotrvajícím sporem o sdílení tohoto mezinárodního vodního toku. Ke vzniku sporu přispěla mimo jiné nerovnováha mezi užíváním sdíleného zdroje různými státy, vyplývající z mezinárodních smluv uzavřených v období kolonialismu. V současnosti státy povodí usilují o řešení sporu také mezinárodněprávními nástroji, nicméně zatím bez dosažení dohody. Zároveň absence společného, koordinovaného a účinného hos podaření s vodami Nilu představuje významné riziko pro budoucnost regionu s nejkri tičtějším nedostatkem vody na světě. Příspěvek vysvětluje kořeny tohoto sporu, přičemž poukazuje na jeho projevy v mezinárodněprávní rovině. Zaměřuje se na Rámcovou dohodu o spolupráci, nej novější mezinárodní smlouvu regulující užívání vod Nilu, která vstoupila v platnost v roce 2024. Příspěvek na základě analýzy zhodnocuje dvě roviny: I) do jaké míry smluvní mechanismus řešení sporu účinně přispívá k jeho řešení, poukazuje na as pekty mechanismu s potenciálem podpořit a omezit tuto účinnost a případně přináší návrhy změn, II) jakým postupem by měly státy povodí řešit spory, pokud se státy na dolním toku Nilu nestanou smluvními stranami Dohody. Mírové urovnání sporu je přitom klíčovým předpokladem pro komplexní adaptaci povodí na důsledky klimatic ké změny a příležitostí k hospodářskému rozvoji povodí, který zohledňuje společenské a environmentální potřeby spojené s užíváním vod Nilu. Klíčová slova: mezinárodní vodní právo – řešení sporů o vodu – povodí Nilu Abstract: The potential of the Cooperative Framework Agreement for the peaceful settlement of the dispute over the waters of the Nile Relations among the Nile Basin States are marked by a lack of mutual trust and a long-standing dispute over the sharing of this international watercourse. The origins of the dispute lie partly in an imbalance in the utilization of the shared resource, rooted in treaties concluded during the colonial period. At present, the Basin States seek to resolve the dispute through international legal instruments, albeit so far without reaching an agreement. The absence of joint, coordinated, and effective management of the Nile waters poses a significant risk to the future of a region facing the most acute water scarcity in the world.

1 Mgr. Markéta Gregorová, Právnická fakulta Univerzity Karlovy

18

This article examines the roots of the dispute, highlighting its manifestations in international law. It focuses on the Cooperative Framework Agreement, the most recent treaty governing the use of the Nile waters, which entered into force in 2024. It analyses two key dimensions: I) the assessment of the extent to which the treaty-based dispute settlement mechanism effectively contributes to resolving conflicts, identifying both its strengths and limitations and proposing potential amendments to enhance its effectiveness, II) the exploration of the appropriate procedures for dispute resolution in cases where the downstream States do not become parties to the Agreement. Peaceful settlement of the dispute is considered a key prerequisite for comprehensive adaptation of the basin to climate change and for harnessing opportunities for its economic development in a manner that reflects the social and environmental needs associated with the Nile’s use. Keywords: international water law – water disputes resolution – Nile basin 1. Úvod Desítka států povodí Nilu se liší mírou závislosti na tomto toku jakožto jediném zdroji sladké vody na svém území, převládajícími způsoby jeho využívání i hydrologic kými charakteristikami Nilu na jejich území. Společným znakem všech těchto zemí je skutečnost, že ani jedna z nich není smluvní stranou žádné z globálních úmluv o vy užívání sdílených vodních zdrojů, ani Úmluvy OSN o právu neplavebního využívání mezinárodních vodních toků ( UN Convention on the Law of the Non-Navigational Uses of International Watercourses, dále jako „Úmluva o vodních tocích“) z roku 1997 2 , ani Úmluvy o ochraně a užívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer ( Convention on the Protection and Use of Transboundary Watercourses and International Lakes ) z roku 1992. 3 Na využívání vod Nilu se proto vztahují pouze obecně formulované principy mezi národního vodního práva, které mají povahu obyčejového práva. Ambici poskytnout právní rámec specificky uzpůsobený charakteristikám toku a potřebám států povodí představuje Rámcová dohoda o spolupráci ( Cooperative Framework Agreement, dále též jako „CFA“ či „Dohoda“), inspirovaná Úmluvou o vodních tocích. Jádrem sporu mezi státy povodí je ustanovení čl. 14 písm. b) Dohody týkající se principu zabezpečování dodávek vody ( water security ), jehož vyřešení je předpokladem ke vzniku organizace správy povodí se zapojením všech států. 2 Convention on the Law of the Non-Navigational Uses of International Watercourses: Status of Treaties. Online. United Nations Treaty Collection. 2025. Dostupné z: https://treaties.un.org/pages/viewdetails. aspx?src=treaty&mtdsg_no=xxvii-12&chapter=27&clang=_en. [citováno 2025-06-25]. 3 Convention on the Protection and Use of Transboundary Watercourses and International Lakes: Status of Treaties. Online. United Nations Treaty Collection. 2025. Dostupné z: https://treaties.un.org/Pages/ViewDetails. aspx?src=TREATY&mtdsg_no=XXVII-5&chapter=27&clang=_en. [citováno 2025-06-25].

19

Cílem příspěvku je představit jeden z nejvýznamnějších současných sporů o vodu optikou mezinárodního práva a zhodnotit mechanismus řešení sporů mezi smluvní mi stranami Rámcové dohody o spolupráci, která vstoupila v platnost v roce 2024. Tento smluvní institut je zkoumán zejména proto, že jeho nastavení má potenciál zá sadně ovlivnit možnosti spolupráce států povodí a podpořit urovnání jejich vzájemných vztahů. Příspěvek vychází z odborné literatury v oblasti mezinárodního vodního práva a analýzy mezinárodních smluv a z publikovaných dokumentů mezinárodních organiza cí. Aktuální vývoj sporu o Velkou přehradu etiopského znovuzrození ( Grand Ethiopian Renaisance Dam , dále též jako „GERD“) a proces transformace Iniciativy povodí Nilu ( Nile Basin Initiative, dále též jako „NBI“) v novou právní entitu jsou sledovány pro střednictvím článků relevantních médií působících jak v regionu, tak mimo něj. První kapitola příspěvku se věnuje základním rysům tohoto mezinárodního toku a jeho povodí, se zvláštním důrazem na projevy klimatické změny. Druhá kapitola se soustředí na vývoj pravidel užívání vod Nilu zakotvených v mezinárodních smlouvách od počátku 20. století do současnosti. Mapuje klíčové události vedoucí k aktuálnímu sporu, zejména mezi třemi státy povodí, Etiopií, Súdánem a Egyptem, který přiblíží navazující kapitola. Poslední kapitola se zaměřuje na Rámcovou dohodu o spoluprá ci, její strukturu, a především na ustanovení týkající se mechanismu řešení sporů mezi smluvními stranami. Diskutuje o účinnosti těchto mechanismů při urovnávání sporů a nabízí návrhy na jejich posílení. Veškeré překlady mezinárodních smluv v příspěvku jsou vlastní. 2. Mimoprávní kontext povodí Nilu Nil je s délkou 6 650 km nejdelším tokem na světě. 4 Pramení v jezeře Viktoria, je hož vody sdílí Tanzanie, Uganda a Keňa, a ústí na území Egypta do Středozemního moře. Nil je napájen dvěma hlavními přítoky, Modrým a Bílým Nilem, spojujícími se v hlavním městě Súdánu Chartúmu. Oba přítoky pramení v jezerech – Modrý Nil v jezeře Tana v Etiopii a Bílý Nil v jezeře Viktoria. Povodí Nilu rozprostírající se na území deseti států (Tanzanie, Burundi, Rwanda, Demokratická republika Kongo, Keňa, Uganda, Súdán, Jižní Súdán, Etiopie a Egypt) tvoří zhruba desetinu rozlohy afrického světadílu. 5 Egypt a Súdán se nacházejí na dolním toku, zatímco ostatní stá ty na horním toku. Na řece se nachází celkem 813 přehrad, nejvíce z nich na území Etiopie (190), Ugandy (173) a Keni (160). 6 4 Nile River . Online. Encyclopedia Britannica. 2025. Dostupné z: https://www.britannica.com/place/ Nile-River. [citováno 2025-04-18]. 5 YOUSSEF, Abeer; MABIN, Victoria J, HOWELL, Bronwyn. The Egyptian-Ethiopian Dispute over the Nile: Lessons from the Past for Future African Peace and Prosperity . Online. Africa today. 2023, roč. 69, č. 4, s. 104. ISSN 0001-9887. Dostupné z: https://doi.org/10.2979/at.2023.a900110. [citováno 2025-04-16]. 6 Nile Basin Dams Database . Dams per country. Online. Nile Basin Initiative. 2024. Dostupné z: https:// dams.nilebasin.org. [citováno 2025-05-02].

20

Při bližším pohledu na geografické a hydrologické vlastnosti Nilu je patrná jeho významná vlastnost – značná míra kolísání průtoku v průběhu roku. Nil totiž napájí vodní zdroje v relativně malé oblasti povodí v Etiopské vysočině a v okolí východoaf rických jezer s mokřady. Množství vody v korytě i mimo něj závisí na období silných dešťů, které v různých ročních obdobích přivádějí vodu do hlavních přítoků Nilu. 7 Rozdíly v průtoku jsou ovlivněny především odlišnými klimatickými podmínkami v povodí. Nil na své trase protíná 36 stupňů zeměpisné šířky, od vlhkých vrchovin přes úrodné nížiny až po extrémně horké pouště. Na dolním toku je množství vody ovlivněno vysokými průměrnými teplotami vzduchu, nízkou vlhkostí a suchou půdou pouštního typu. Charakteristiky Nilu jsou předmětem zkoumání již několik tisíciletí. Obyvatelstvo egyptské starověké civilizace pravidelně zaznamenávalo výšku hladiny Nilu pomocí sítě nilometrů, zvláštních staveb umístěných podél toku. Prosperita této civilizace se odví jela od načasování a mocnosti období záplav přinášející vodu do záplavových oblastí v deltě. 8 Příčiny pravidelných záplav nebyly egyptské říši známy a začaly být objasňová ny až na konci 19. století evropskými vědeckými badatelskými výpravami. Na počátku 20. století pak byla na Nilu budována hydrometrická síť pro monitorování nejdůleži tějších parametrů toku. 9 Díky tomuto brzkému zahájení sběru dat je dnes k dispozici poměrně rozsáhlý soubor informací o řece v průběhu času. 10 Nil měl význam i z hlediska historického vývoje lidské civilizace na pomezí Evropy, Afriky a Asie. Potenciál využití toku pro hospodářské účely je vnímán jako klíčový faktor rozvoje egyptské starověké říše. Toto společenství na něm záviselo při dopra vování stavebního materiálu. Vytvořilo také systém zavlažování umožňující proměnit vyprahlou poušť v úrodnou půdu. Využívalo jíl z koryta řeky pro výrobu keramických nádob na skladování potravin, a řeka hrála svoji roli i v náboženství, kdy byla spojová na s řadou egyptských božstev. 11 Přesuneme-li pozornost na budoucí proměny hydrologického cyklu v povodí vli vem klimatické změny , pak neexistuje shoda na nejpravděpodobnějším scénáři jejich vývoje. 12 Předpokládá se vyšší míra odparu z povrchových vod vlivem zvýšení průměr Nile River, op. cit. 8 HANEY, Lisa. Egypt and the Nile . Online. Carnegie Museum of Natural History. 2020. Dostupné z: htt ps://carnegiemnh.org/egypt-and-the-nile/. [citováno 2025-04-19]. 9 SUTCLIFFE, J. V. a PARKS, Y. P. The Hydrology of the Nile . Online. Oxfordshire: International Association of Hydrological Sciences, 1999, s. 11. ISBN 1-910502-75-9. Dostupné z: http://www.hydrosciences.fr/ sierem/Bibliotheque/biblio/hydrology%20of%20the%20Nile.pdf. [citováno 2025-04-19]. 10 HEL-HAMA. River Nile map . Online. In: Wikipedia. 2013. Dostupné z: https://commons.wikimedia. org/wiki/File:River_Nile_map.svg. [citováno 2025-08-15]. 11 HANEY, Lisa, op. cit. 12 ARNELL, Nigel W. Climate change and global water resources: SRES emissions and socio-econo mic scenarios. Online. Global environmental change . 2004, roč. 14, č. 1, s. 31–49. ISSN 0959-3780. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.gloenvcha.2003.10.006. [citováno 2025-04-19]. 7

21